Stalo se‎ > ‎Stalo se v roce 2012‎ > ‎

Premiéra aneb kterak jsme pokořili rekord

přidáno: 18. 9. 2012 3:37, autor: Petr Koza   [ Aktualizováno 29. 9. 2012 16:13 uživatelem Divadlo Osaďáček ]
Premiéra naší nové pohádky byla v mnohém překvapivá, jak pro OSADU a OSAĎÁČEK, tak jistě i pro diváky. Naplnilo se to, v co jsme ani nedoufali, i aula. Nejprve nás zaskočilo množství lidí, kteří na naše představení zavítali. Když už byla téměř všechna místa v aule zaplněná a venku stála stále ještě desetimetrová fronta, začali jsme se drbat na hlavě. Z operativního návrhu udělat dvě představení za sebou sešlo a vyhrálo řešení "Běhej po škole a ber všechny židle kam jen oko dohlédne". Poté, co se aula proměnila ve sběrnu židliček a po obsazení na krabičku sardinek, začalo představení. Sice o čtvrthodinu později, ale kvůli komplikacím, se kterými jsme zapomněli počítat, je to myslím ještě dobré. Možná by bylo zajímavé zmínit, jaký že rekord jsme pokořili. Už je Vám to asi jasné. Aula o oficiální kapacitě 80 diváků (po rekostrukci však prozatimně pouze 52!) byla násilně přinucena pojmout úctyhodné číslo 150! 

(na obrázku nacpaného hlediště, ještě chybí část fronty, která stále čeká za dveřmi, a 2 lavice dětí přímo pod jevištěm)

Samotné představení probíhalo až na drobné chyby, pro diváka snad mnohdy nepovšimnuté, dobře. I přes to nikdo nečekal, že nás diváci na konci pozvou svým potleskem zpět na jeviště tolikrát a že po představení sklidíme takový úspěch. Ještě donedávna jsme se obávali, aby se pohádka líbila. Sobota 21.4. nás zkrátka zaskočila v mnoha ohledech a alespoň nám dala zkušenost, že si máme dopředu vytvářet "krizové scénáře" na situace, se kterými běžně nepočítáme, ač bychom měli, jak se ukázalo. 

Své dojmy, jak ze zákulisí, tak ze scény, Vám prozradí naše momentálně zahraniční redaktorka Luisa Vodicová, která ještě před premiérou stihla ušít chybějící pompadurku na královské klenoty, došít část kostýmu, upéct Kopřivčiny buchty, poté odehrát představení, jít si zabalit a odjet nach Deutschland. Klobouk dolů Luiso.

Petr Koza




Můj dojem z premiéry

Na začátek bych ráda řekla, jak moc jsem si to s vámi všemi užila. Sice v zákulisí panovala tréma, jednak proto, že diváků bylo více než jsme očekávali, jednak kvůli výtkám naší paní režisérky, kterých bylo ještě na generálce mnohem více než se sluší a patří. A ruku na srdce, byly to výtky oprávněné. Ale když se hra rozjela, tak jsme si to začali užívat. Ještě teď mě bolí bránice, jak moc jsem se smála při rozličných omylech, přeřecích a drobných katastrofách. Když vodník nepřišel na scénu, když Honza vysvětloval proč jde bos a mnoho dalších roztomilých situací, všechny ty okamžiky bych neváhala prožít znova. 

A nebyli to jen herci, kdo prožíval okamžiky napětí a radostí. Byly to především děti, které se smály loupežníkům a netrpělivě očekávaly, jak Honza najde princeznu. S dětským publikem je ten problém, že když hra není správně předvedena, děti nejen že nebudou reagovat, ale navíc budou zlobit a dělat neplechu. Avšak k mé neskonalé úlevě se nic takového nestalo. Děti reagovaly nádherně, dokonce více, než většina z nás očekávala. V tomto bodě bych nás ráda pokáral, protože jsme děti nenechali vysmát, hned jsme hráli dál a to bychom neměli.

A také bych měla výtku ke klaněčce: lidi, musíme chodit, chodit a zase chodit, byť chaoticky (jak tomu bylo), dokud publikum tleská. Někteří by v zákulisí zůstali snad celou dobu! Vím, děkovačku jsme nezkoušeli, ale tím se snad nic nemění. Ale i přes to jsem ráda, že se premiéra docela zdařila a že to byl takový úspěch. A ráda bych zakončila jednou žádostí. Hrajme co nejvíce repríz, 150 lidí (a to prosím v aule) je docela hezké, tak už jen trhnout pekelný rekord 11 repríz a pak ať si někdo zkusí kritizovat naše Kolodějoviny!

Děkuji moc a pozdravuji z Chebu (z vlaků, místo 56),

Vaše Luisa 



Doslov paní režisérky 

Moji milí, drazí herci a herečky, chtěla bych Vám všem moc poděkovat za skvěle zvládnutou premiéru, ale neusněme na vavřínech, pořád je co zlepšovat. Neboť je Vám jistě známo, že režisér není nikdy spokoje. Také Vám chci poděkovat za kytku a ten krásný přívěsek, který zaujmul místo, místo křížku s modrými kamínky, a to už je co říct. Udělaly jste mi radost. Díky 

Eva Zajícová st.



(a ještě jeden rekord na závěr - tento článek za necelé 4 hodiny své existence byl celkem 47 krát doplňován, aktualizován a opravován...tedy zatím)




Comments