Stalo se‎ > ‎Stalo se v roce 2013‎ > ‎

Amazing race "Kozojedy 2013"

přidáno: 10. 7. 2013 16:29, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 11. 7. 2013 18:22 ]
Jak už jsme minule předesílali - štace v Kozojedech byla v mnohém unikátní, především v tom, že jsme hráli ve všední den. V průběhu dne jsme ale objevili další speciality a neobvyklé úkoly, které  bylo třeba chtě nechtě splnit. V kontextu celého dne by se dalo říci, že šlo o takový divadelní Amazing race :-). Začalo to už při nakládání kulis nebo spíš přesněji při dopravě. Ani jsme nemrkli a získali jsme třičtvrtěhodinové zpoždění. Doufali jsme, že to stihneme, na blikajících železničních přejezdech stoupal tlak i adrenalin, hypnotizovali jsme všechny potencionální i impotencionální překážky a jiná zdržení. Asi to pomohlo a my do Kozojed dorazili ještě před začátkem představení :-). Další dobrá zpráva byla, že nám zbývalo dokonce 25 minut na stavbu scény a světel. Tento dílčí optimismus nebo spíš zoufalá radost z časové rezervy, která by pro nás jindy byla infarktní, byl ale brzy narušen dosud neuvědoměnou skutečností, že cedule Kozojedy neznamená automaticky to, že už jsme na místě, kde máme hrát. Štěstí nám už ale začalo kompenzovat počáteční útrapy a my náš "hrací plac" našli docela rychle...ostatně bylo by smutné, kdybychom bloudili, jeviště stálo totiž hned vedle hlavní silnice :-). Ani to ale nebyla až taková výhra, jak jsme zanedlouho v jiných ohledech zjistili. Poprvé, když jsme neměli možnost s mikrobusem a přívěsem nikam nacouvat a zaparkovali přímo v pravém pruhu a jali se obtěžkáni kulisami poskakovat mezi z kopce rozjetými kamiony. 
Podruhé pak při samotném představení - ač jsme své hlasivky statečně trápili, v akustickém souboji se svištícími a drncajícími náklaďáky jsme neměli šanci. Ale to ještě předbíhám. Po vykládce přišla stavba. A kdo čeká, že ani ta neproběhla hladce, vyhrává zlatého bludišťáka. Většinou nás limitují plošné rozměry jeviště (tu šířka (aula), tu hloubka (nemůžu si zrovna vzpomenout), tu obojí (Křelovice). Ovšem v Kozojedech jsme dostali třetí rozměr navíc. A to se vyplatí! I když jsme v rozměrovém ohledu poměrně přizpůsobiví, nikdy jsme kompromisy a kompresemi nezasáhli do samotného chodu hry. A hurá, konečně to přišlo :-). Museli jsme zrušit jeden z bočních vchodů na scénu a tak někdy i proti logice odcházely a vcházely postavy stejnou "dírou". Vzhledem k tomu a k prostoru v zákulisí...pokud se o nějakém zákulisí dá vůbec mluvit...se značně omezila rychlost i objemový průtok migrace kulis a tím se prodloužily přestavby...které nám operativně nemohl hudbou vykrýt náš pohádkový akordeonista Luboš Marek, který s námi bohužel nemohl jet. Nenašel se ani technik, co by nám ovládal světla a pouštěl aspoň nahranou hudbu a tak jsme si zaovládali z už nacpaného zákulisí napojeným mobilem přes zesilovač. To už byla ale jen taková třešinka. Jak bylo naznačeno - hlavním problémem byly ještě stále rozměry. Hlavně ty do výšky. Vypadalo to asi nějak takhle: uprostřed jeviště pod nejvyšší místem jsme výkryt rozložili a cpali co nejvíce do strany, dokud nás nepřepral značný odpor šponovacích pásek konstrukce a igelitu střechy. To nám v důsledku zmenšilo scénu i do šířky a hloubku jeviště moc nemělo už ani před tím. Co si budeme povídat, na jevišti místa hratelné minimum, v zákulisí nic moc  (něco jako Křelovice pro Osadu-pokud jste někdo o této štaci četl). Tak tak se tam vešly potřebné kulisy...a proto herci, kteří nebyli zrovna na scéně, stáli mimo prostor pódia někde venku. Dílčí Amazing race v rámci celého velkého Amazing racu nastal, když se herec potřeboval z tohoto umístění dostat přes nános kulis na scénu.
Tento příspěvek bych ukončil poznámkou, že doufáme, že i lidé sedící opravdu hodně vzadu na konci z pohádky něco měli....ovšem neméně doufáme, že i méně vzdálení diváci z nás neměli jen němý film...uzavřené pódium ve venkovním prostřední, vítr od hlediště, vzdálenost i hluk od silnice udělají bohužel své.
PS: Ku všeobecnému podivu cesta zpět (i přes to, že ji část odvážných absolvovala na kole) dopadla v pořádku, a tak poslušně hlásím, že jsme všichni živi, zdrávi a plni dojmů. 



PS 2: Pokud článek vyznívá negativně, kriticky a  zle, neberte to vážně, byl zamýšlen i psán s letní lehkostí a nadsázkou :-) . Výška podia byla sice opravdu problémem při stavbě, ale nakonec jsme se s ní popasovali. V Kozojedech se nám hrálo jinak dobře, bylo zde příjemné prostředí a milí lidé. 


Petr Koza