Stalo se‎ > ‎Stalo se v roce 2013‎ > ‎

Will, persona incognita (II)

přidáno: 14. 3. 2013 0:16, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 14. 3. 2013 14:48 ]
Druhá část našeho trojdíleného seriálu o mistru WS je tu! Minule jste se zaobírali spíše námi a našem vztahu k Willovi, dnes se dozvíte něco o něm. A nejsou to žádná suchá fakta...kdyby byly ve staré Anglii vycházely bulvární plátky, jistě by naše persona incognita plnila pravidelně první stránky!

William Shakespeare...
Jeho jméno je pojmem, patří mezi celosvětově nejcitovanější autory, ale co o něm vlastně víme? Celý jeho život je obestřen tajemstvím a spekulacemi - nejodvážnější z teorií zasahují až tak daleko, že tvrdí, že vůbec nebyl! Oficiální zdroje hovoří o datu jeho křtu - 26.4.1564 a je ironií, že tomu bylo i 26.4., co zemřel, roku 1616.

Na dobu měl štěstí - narodil se do období vlády královny Alžběty I., doby, která umělcům přála. Podporovala venkovská divadla, ačkoliv herecké společnosti musel zaštiťovat nějaký šlechtic, jinak byly nezákonné. (Ubohý Osaďáček... kdybychom se ocitli v 16. století, byly by nás všechny nevybíravými způsoby povraždili...)
Ale to bych předbíhala. Byl třetím dítětem z osmi, synem Johna Shakespeara a Mary Shakespearové. V patnácti letech patrně začal pracovat v dílně svého otce, který byl koželuhem a rukavičkářem. Ale práce mu asi moc nevoněla - nepříliš pohledný mladík se ve svých osmnácti letech oženil s Annou Hathwayovou, se kterou bude mít tři děti: dceru Zuzanu (1583) a dvojčata Hamneta a Juditu (1585). Prý to je právě smrt jeho syna Hamneta, která ho inspirovala k sepsání hry o otcovské lásce, Hamleta.Sama hra Hamlet je extrémní v počtu úmrtí - sice je běžné, že William nechává umírat mnoho postav, ale Hamlet je z nich tou nejrekordnější: z devíti postav přežívá jen jediná, která příběh divákovi vypráví.

Hrob WS v rodném Stratfordu nad Avonou

Jak asi musel život vidět? Těžko říci... jedinou historickou zmínkou z doby něž začal tvořit je zápis v kronice v jeho rodném Stratfordu (Warwické hrabství ... to je kousek od Birminghamu … ne, to je v Anglii … to je část Velké Británie … ano, to je ten ostrov … ne, v Evropě!). Tam je doloženo, že se se svou matkou soudil o pozůstalost po svém zemřelém dědovi. Shakespearovi vám najednou připadají jako milující rodinka, co? No, proto asi utekl do Londýna a dal se k divadlu.

Přidal se do skupiny pod ochranou Lorda Chamberlaina (ne, to nebyl ten, který prodal Čechy v Mnichově...) a později se proslavili jako “King’s Men” neboli “Královi muži”.Bývalo módou často hry přepisovat pro každé představení - autor přepisu pak dostal za hru zaplaceno, jako kdyby ji vytvořil od píky. A proto tu náhle dobách máme “Tragický příběh o Romeusovi a Juliettě, napsaný nejprve po italsku mnichem Bondellem a nyní po anglicku Arthurem Brookem” z roku 1562 a jednalo se o epickou báseň. (Věděli jste, že jméno Arthur, nebo počeštěle Artur, je překládáno jako Artuš? Takže King Arthur je Král Artuš!) Báseň měla tři tisíce veršů a popisovala příběh Romeuse z rodiny Montagew a Julietty z Capiletů - no nepřipomíná vám to něco?
Ten příběh byl 1567 přepsán do divadelní podoby jako “Krásný příběh o pravé  lásce mezi Rhomeem a Juliettou” a to se spekuluje i o dalších významných autorech, o nichž však nemáme písemné záznamy - a až teprve PAK se k němu dostal Shakespeare a právě jeho verze se uchovala ve vší slávě do dnešních dob. Původní autoři se asi musejí otáčet v hrobech, chudáci...
Globe - divadlo WS v Londýně      

Ale to není nic ve srovnání s otázkou jeho víry. Je to docela komické - byl vychován v katolické rodině, ale nikdy nepatřil ke katolíkům. Jeho žena se hlásila k protestantům, ale on příliš ne. A zatímco se o něj pře anglikánská a římskokatolická církev, třetí teorie dokonce mluví i o jeho možném ateismu, který se v Anglii té doby začal rozmáhat.

A další otázkou je i otázka jeho sexuality (to vás nikdy nenapadlo, co?).Rozbory jeho díla a především jeho 154 sonetů, z nichž většina je milostných, zamotaly hlavu snad všem Shakespearologům. Pro začátek je tu spekulace o možných aférkách s milenkami, k nimž se obrací jako k “Dark Lady” (Temná dáma), postavou právě ze sonetů. A pak nejdiskutovanějším je sonet číslo 18, “Shall I compare thee to summer’s day?” či češtině “Mám srovnávat tě s krásným letním dnem?”. V něm jsou zakódovány důkazy o Shakespearově bisexuálním rozložení... Ale v dalších sonetech zachází dále - jsou zcela jednoznačně adresovány muži (například číslo 20). A co je v angličtině největší zmatek? Nerozeznává v mluvě mužský a ženský rod, lze si výrazy tedy vykládat všelijak a různě je i překládat - ale co když se smysl s překladem ztratí? A že je toho hodně, dokazují například i sonety 151 či 129, který při správném překladu až hranicí s pornografií.

Co z toho plyne? Já si myslím... ale houby, já vsadím ponožky, že slavný William Shakespeare prostě skočil do každé postele v Londýně!
Navíc sonety jsou adresovány záhadné osobě - panu W.H. - o jehož identitě se také mnoho spekuluje. A je to tím zamotanější, že i ono věnování si lze vysvětlovat více způsoby.
A že to nestačí? Pak vězte, že všechny milostné sonety jsou adresovány jistému “Fair Lord”, což lze přeložit jako “Krásný Lord” či “Krásný Pán”. No nezamotala by se vám z toho hlava?
A abychom ještě dále rozšířili záhadný oblak halící tohoto muže, tak je důležité zmínit jeho podobu. Ani jeden z nejranějších pokusů zachytit jeho podobu se totiž neuskutečnil za jeho života - bylo to až v roce 1623. A na rozdíl od, řekněme, Kolumba, nedochoval se nám jeho popis - tedy další spekulace. Když v roce 1623 vytiskli všechny jeho hry v knižní podobě, takzvané “First Folio”, na první straně byl jeho portrét, který je jediným dokladem, o který se můžeme skutečně opřít. Ve stejném roce sice byla postavena socha, ale sochařem, který se s mistrem osobně neznal.
Nuže, nejste ještě unavení? Doufám, že ne - toto je jen náčrt nejožehavějších otázek kolem Williema. Kdyby se všechny měly rozebírat podrobně, byli bychom tu ještě za několik týdnů a i tak by to nestačilo.
Pavučina záhad rozprostřená kolem jednoho může být docela široká, že? Ale není to nakonec i jeho záhadnost, která nás i po tolika letech zvedne ze židle a přiková do hlediště nejbližšího divadla...
Co jiného jste čekali od muže, jehož jméno má 80 různých způsobů zápisu? Nakonec, vždyť jeho sonety přeložili i do klingonštiny!
Shakespearovy sonety

Luisa Vodicová