Stalo se‎ > ‎

Stalo se v roce 2014

PF 2015

přidáno: 30. 12. 2014 4:24, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 30. 12. 2014 4:24 ]

I když sedíte na pytli s mrtvolou,
i když od vás uteče žena,
i když máte nesnesitelné příbuzné,
i tak se můžete nakonec cítit šťastný...

Těšte se v novém roce na naši novou komedii
a vlastně se těšte na celý nový rok
2015!

Krásné Vánoce a šťastný nový rok
přejí

divadelníci z Horní Břízy



Uctili jsme památku paní Boženy Royové

přidáno: 30. 12. 2014 4:20, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 30. 12. 2014 4:35 ]

Když jsme se doslechli o smutné události, která v sobotu 27.12. zasáhla naše město, rozhodli jsme se hned druhý den vyrazit k muzeu a uctít památku ženy, která pro Horní Břízu tolik udělala. 
Dlouhá léta se starala o již zmíněné muzeum a jeho expozice a pečlivě zastávala pozici kronikářky a archivářky. O Horní Bříze a zdejším průmyslu také napsala několik publikací.
Byla důležitou osobou kulturního života naší obce ve všech sférách. Nejinak i ve sféře divadelní. Paní Royová nám byla nápomocna při hledání informací o historii divadelnictví, zachraňovala loutky, které zbyly po souboru Radost, a plánovala vytvoření jejich expozice. Umožnila nám také k 18. výročí založen Osady zrealizovat výstavu v relativně nedávno otevřené výstavní síni muzea.

Budete nám velmi chybět.

Čest Vaší památce a upřímnou soustrast pozůstalým.














Petr Koza

Zkoušku větrem Betlémské světlo nakonec zvládlo

přidáno: 28. 12. 2014 11:58, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 28. 12. 2014 11:59 ]

Není to jistě poprvé, co jste slyšeli o Betlémském světle (které letos oslavilo 25 let v ČR) a rádi bychom si mysleli, že je to i naše zásluha. Dne 23.12 jsme se již tradičně vydali rozdávat Betlémské světlo, aby světem šířilo klid a mír Vánoční.

Leč letošní cesta byla poněkud obtížnější než obvykle. Vinu na tom nese především Vánoční večírek, který začal 22.12 a pro některé neskončil do 4 hodin dalšího dne. Proto již od brzkého rána začínaly chodit zprávy ode všech, kteří po probuzení shledali, že nebudou schopni opustit bezpečí své postele. Ale hrstka odvážných, vezena Zdeňkem Procházkou, jemuž za tento hrdinský čin děkujeme, přeci jen do Plzně dojela.

V 10:30 jsme byli připraveni před katedrálou, ale ouha! Světlo se rozdává až od 14:00. Skryli jsme hlavy v dlaních a rozhodli se vyčkat. Čekání byli trochu delší, ale podařilo se nám alespoň za čas strávený v Plzni projít trhy a nakoupit co nám ještě scházelo ať už pro rozdávání světla nebo soukromou potřebu. O pár hodin později nás v katedrále potkalo nečekané štěstí – bylo nám umožněno si svíce zapálit dříve, neboť si plzenští pořadatelé všimli našich modrých placek, hrdě se hlásících k této akci.

Avšak se čtyřmi rozsvícenými svícemi nebyl našim trablům konec. Vítr. Hrozný vítr. Na několika metrech, než jsme z katedrály skočili do auta, nám zhasly tři svíce a poslední jsme všichni zoufale bránili svými těly. Povedlo se! V bezpečí auta jsme všechny znovu zapálili a hnali se na továrnu k restauraci Klub, kde jsme začali rozdávat snad na minutu přesně.

Vítr nám mnoho z vás vrátil zpět, když se mu povedlo světlo zhasnout, ale my doufáme, že jste si své světlo nakonec donesli v pořádku domů a že vám pomohlo navodit Vánoční atmosféru. Také doufáme, že Vám chutnal náš čaj a svařák. Mimochodem svařák byl velkým lákadlem... skoro každý se na něj ptal a ochutnal. Příchozí zahřálo celkem 10 litrů tohoto vánočního hřejivého nápoje. A když už jsme se dotkli statistiky - rádi se pochlubíme i účastí. Pro světlo přišlo bezmála 150 lidí. To je číslo srovnatelné s loňským. 

Vězte, že příští rok vám světlo přineseme opět, snad i s lepším počasím. Krásné prožití zbytku Vánočních svátků a všechno nejlepší do nového roku přeje Osaďáček a Mladá sada.


Luisa Vodicová

Nalezena šála

přidáno: 23. 12. 2014 13:25, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 23. 12. 2014 13:26 ]

23. 12. byla při rozdávání Betlémského světla u MěÚ nalezena růžová dětská šála s motivem kanárka Tweety. Kdo ji postrádá a nebo zná majitele, nechť se na nás obrátí (mail: divadlo@osadacek.cz)


Betlémské světlo u nás zazáří už potřetí

přidáno: 18. 12. 2014 8:20, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 18. 12. 2014 8:21 ]


Jak už se stává tradicí, i o letošních Vánocích do Horní Břízy přivezeme Betlémské světlo. Pro plamínek vánoční pohody z Ježíškova rodiště si budete moci přijít v úterý 23. 12. od 15:00 do 16:00 ke KLUBu a od 16:30 do 18:00 k MěÚ. Na obou místech bude k ochutnání vánoční čaj, který přispěje k příjemné pohodě. 
Kromě čaje bude letos k zahřátí možné popíjet i svařák. A novinek máme více. Poprvé budou na místě k mání placky - dokonce ve 2 variantách. Jedna pouze s motivem Betlémského světla a druhá výroční. Letos je Betlémskému světlu totiž 25 let! Novinkou je i spolupráce s Pionýrskou skupinou Horní Bříza. Ta nám pomůže zajistit akci po technické stránce a postará se o drobné občerstvení - právě ve formě čaje a svařáčku.

Tak neváhejte, přijďte si pro plamínek, popovídat si se známými a sousedy a ještě popít výborný čaj nebo svařené víno. Na všechny se už moc těšíme a doufáme, že bude letos účast ještě větší než loni. 



Plakát






Petr Koza

Letos bez živého betléma

přidáno: 13. 12. 2014 15:15, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 13. 12. 2014 15:19 ]

Vzhledem k množícím se dotazům na absenci živého betléma při letošním rozsvěcení vánočního stromu jsme se rozhodli k uvedenému vyjádřit na našem webu.
Anděl Páně nezvěstoval a Josef s Marií neopatrovali malého Ježíška v jesličkách, protože o to neprojevila zájem Kulturní a sportovní komise města. Navíc datum rozsvícení nám bylo známo jako všem občanům až z letáčku 3 dny před akcí. Takže i kdybychom se sami ujali iniciativy, nebylo by reálně možné všechno domluvit a včas připravit.

Pokud to Vás, stejně jako nás, mrzí, prostřednictvím přiložené fotografie si alespoň zavzpomínejme na minulý rok :)




Petr Koza

Tour de Čechy

přidáno: 6. 12. 2014 6:11, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 6. 12. 2014 6:11 ]

Tak by se zanedlouho mohla jmenovat šňůra našich štací. Proč? Stačí se podívat na měsíc listopad, kdy jsme při divadelním maratonu vyrazili napřed na Manětínský divadelní podzim s premiérou hry Má J. a hned následující víkend (22. – 23. 11.) jsme měli další premiéru – tentokrát hry R+J – poprvé s Alčou Šípkovou hrající Julií místo Luisy Vodicové. Představení proběhlo v rámci přehlídky 14 dnů proti totalitě v Opatovicích nad Labem, což je až u Hradce Králové. Až sem se dostaly reference o našem pojetí slavné anglické tragédie. Mimochodem, jde o naši dosud nejvzdálenější štaci. 

Musím podotknout, že Alča zahrála Julii na výbornou, ač se jednalo o její první veřejné vystoupení v této roli. Obecně bychom pak mohli říci, že jsme byli spokojeni s celým představením. Hrálo se nám v místním Společenském domě jako doma. Aby také ne. Jeviště i hlediště nám vzhledem, rozměry i vybavením připomínaly naši starou dobrou aulu. Navíc jsme měli moc dobrý pocit ze seznámení s pořadateli – místními ochotníky ze spolku SNOOP Opatovice nad Labem. Byli velmi přátelští, milí a pohostinní. Nic nám nescházelo a moc jsme si celý víkend užili. Po sobotním představení jsme ještě dlouho do noci povídali, vyměňovali zkušenosti, zpívali, popíjeli a zkrátka se skvěle bavili. Posléze jsme chvíli věnovali spánku a těšili se na poslední bod programu, který na nás ještě čekal. Nedělní vstávání, které nám dalo zabrat někomu méně, někomu více, bylo nakonec úspěšné a nic nám tak nebránilo v opětovném obsazení jeviště... tentokrát kvůli vzdělávání. Naši divadelní přátelé nám totiž nabídli uspořádání workshopu improvizace. Tři hodiny jsme si tak s lektorkou Andreou Moličovou osvojovali zásady a pravidla improvizace. Nepředstavujte si ale nějaký nudný výklad – když osvojovat, tak prakticky a s maximálním nasazením. Spontánně jsme začali blbnout a najednou před námi vznikaly různé komické situace a dialogy. Bylo to velice zajímavé. Parádně jsme si celé dopoledne užili a odnesli si brouka v hlavě. Seznámili jsme se totiž s projektem Improligy, který stojí na improvizačním soubojích dvou týmů.
Celé klání začne tím, že jeden tým vyzve soupeře „do ringu“, ve kterém ale nelítají pěsti, soutěží se tu v různých disciplínách. Příkladem může být dabing ukázky z předem neznámého filmu. U Hradce působí několik improtýmů, ale v Plzeňském kraji prý momentálně žádný nebo maximálně jeden. Tak už asi víte, jakého brouka jsme si v hlavě odvezli. 


Po obědě a rozloučení s Opatovicemi jsme se vypravili na cestu k domovu. Aby toho nebylo málo, po několikatýdenním divadelním kolotoči všech zkoušek, přehlídek a štací některé z nás večer čekala ještě zkouška hry „dospěláků“ A je to v pytli. Vyjeli jsme ale docela brzy a tak jsme cestou ještě zastavili v Kutné Hoře, která je de facto při cestě. Přidanou hodnotou odbočky mimo trasu Hradec – Plzeň byla hlavně zdejší kostnice a jeden z kostelů. S oběma stavbami měl totiž co do činění námi oblíbený, z plaského kláštera známý, mistr Santini, takže jsme nemohli odolat. Navíc jsme měli časovou rezervu, takže by byl přímo hřích bez zastavení frčet dále. I přes to nás začaly ručičky hodinek znervózňovat. Nakonec jsme dorazili do Břízy pozdě. Co čert nechtěl, před Prahou se nám nedařilo najet na dálnici a po cestě k Plzni jsme řešili ztrátu mobilu, takže jsme měli den plný zážitků od rána až do večera. Nakonec jsme ale dojeli a všechno dobře dopadlo, Osada se na nás kvůli pozdnímu příchodu snad už nehněvá. Hektický listopad je minulostí. Už se zbývá těšit jen na Betlémské světlo a vánoční pohodu blížících se svátků. 

(O již skoro tradiční akci Osaďáček rozdává Betlémské světlo budeme ještě podrobně informovat) 



Petr Koza

Byl pozdní večer aneb zpověď ze zákulisí

přidáno: 29. 11. 2014 18:10, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 29. 11. 2014 18:14 ]

Jak už jistě mnozí víte, po loňském nečekaném úspěchu s hrou R+J na motivy Romea a Julie jsme se pustili do dramatického zpracování další klasiky – tentokrát Máchova romantického lyrickoepického Máje. O tom, že to byla pořádná výzva, svědčí hned 2 faktory. Prvním je samotný fakt, že se jedná o báseň s velmi slabou dějovou linkou. Druhým pak docela nízký počet zkoušek. 

Je pravdou, že oproti předchozí hře jsme měli práci dost zjednodušenou – scénář jsme nedávali do kupy sami, přišla s ním naše režisérka Olga, která ho vytvořila už před několika lety. Ovšem i tak bylo třeba všechno pořádně nazkoušet. Termín premiéry byl jasný – 16. 11. na Manětínském divadelním podzimu. A jelikož jsme se domlouvali v průběhu září po divadelních prázdninách, byly před námi pouze 2 měsíce práce. Z obavy, aby to vyšlo, jsme si naplánovali dostatek zkoušek, ale je nutné dodat, že valná většina musela být bez režisérky.


Kvůli zaměstnání ve Francii se nám totiž vrací domů docela poskrovnu. Obzvláště ze začátku jsme proto byli s prací na hře na nule – na zkouškách jsme nevěděli přesně, co a jak. A i když jsme obdrželi písemné instrukce „z exilu“, tápali jsme, zda si je vykládáme správně. Navíc jsme nebyli schopni objektivně posoudit, jestli to, co provádíme, vypadá tak jak má. Časem jsme zjistili, že jsme úplně paralyzovaní a „bezkontaktní“ zkoušky zkrátka nemají význam. Doufali jsme, že nás spasí alespoň napevno dané 4 zkoušky, kdy měla být režisérka přítomna. Co čert nechtěl, nemoc ale číslo snížila na 3, z nich byla dokonce jedna až den před premiérou přímo v Manětíně za dosti provizorních a hektických podmínek. 

Stres a napětí dosahovaly maxima, první zkouška s kostýmy byla až ta předposlední. Nejhorší na tom bylo, že ani Máchovy verše nejdou moc do hlavy…a když už tam jsou, tak se jim nechce přes ústa k divákovi. A co teprve, když jsme si nebyli jisti textem a do toho měli začít zkoušet převlékání a pohyb po scéně s kostýmy. Povím Vám, bylo to opravdu něco. Nakonec jsme hru dali dohromady alespoň tak, aby držela pohromadě, a po otevření opony se nerozpadla. Povedlo se a po děkovačce nás zaplavila příjemná euforie. Avšak nikoli zasloužená ze skvělého výkonu…spíše oddechová, když nám spadl kámen ze srdce, že to jakž tak vyšlo. 
Možná si říkáte, proč to tu vlastně zmiňuji, nemusel to nikdo vědět. Mohli jsme si hru v klidu dozkoušet na další štace a na letošní podzim z hlediska divadla zapomenout. To je sice pravda. Ale na druhou stranu, ono to občas neuškodí. Několik zajímavostí ze zákulisí je atraktivnějších, než kdybych tu dlouhosáhle popisoval rozbor Máje a šťoural se v pojetí, které jsme si pro dramatizaci básně vybrali. Mimochodem – Máchovo dílo jsme se snažili pojmout originálně, jak je naším zvykem. Více už ale prozrazovat nebudu. Přijďte se přesvědčit sami na nějakou z příštích repríz této hry, o kterých Vás budeme informovat. (Nejbližší se uskuteční v sobotu 6. 12. 2014 od 20:00 v Divadle Horní Bříza) Jen ještě zmíním, že je určitě na co se těšit a že slibujeme, že veškeré resty, které jsme měli před premiérou, doženeme tak, aby divák nic nepoznal a mohl si představení naplno užít.


Petr Koza


Máj známý i neznámý

přidáno: 26. 10. 2014 4:26, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 26. 10. 2014 15:20 ]

Pozn.: Protože jsme se pustili do dramatického ztvárnění Máje, před samotným přísunem novinek a fotografií z prken se sluší si o tomto díle něco více povědět. Moc pěkné shrnutí Vám přináší Luisa Vodicová.

Máj je lyrickoepická báseň Karla Hynka Máchy, psaná jambickým veršem, poprvé vydána v roce 1836 a jedná se o vrcholné dílo českého romantismu – přesně takhle se o Máji učí generace a generace školáků. Ale báseň se nedá rozebrat v datech, ať si učitelé říkají co chtějí. Máj je dílo daleko většího rozsahu.

Kdyby nic jiného, tak určitě oceníte Máchovo barvité líčení krajin a obrazů. Stačí pár řádek a slyšíte šumět bory, klokotat potůček a chřestit řetězy úpějících vězňů za kvakotu žabí havěti. Jeho popisy krajin jsou pověstné a pokud někdy jen jedním očkem do knihy nakouknete, hned zjistíte, o čem mluvím. Ale to není všechno – bravurně si pohrává s češtinou a při čtení jeho veršů nahlas vlastní zvuk slov vykouzlí čarovnou melodii, která vás bude básní provázet a tak vás vyděsí třeba kolo – kůl – kostlivec – lebka bledá.

Další krásnou hrou jsou kontrasty. Na jednu stranu vám Mácha popisuje překrásnou přírodu, luka a pastviny, ale to vše je jen na pozadí krvavé popravy vězně. Jindy se kontrastům vyhýbá a nechává atmosféru přírody prohloubit dojem z děje - noc, nad hlavami září luna a vy se blížíte ke starému strašidelnému vězení, slyšíte skomírat vězně, mráz vám běhá po zádech a postupně se noříte do Vilémových chmurných myšlenek na špatnost společnosti, strachu ze smrti a jeho zoufalé bezmoci proti silám osudu. Inu, pan Mácha dobře věděl, jak zapůsobit na čtenáře, a Máj se tak stává ještě chytlavějším.

Co se děje týče, tak ten lze shrnout velmi krátce: otec vyhnal svého syna, ten se stal loupežníkem a našel si milou, Jarmilu, ta ale Viléma podvedla právě s jeho otcem, kterého Vilém posléze zabil. Za trest je vpleten v kolo a Jarmila se vrhá do jezera. Konec.

Ale Máj není epickou básní, Mácha nám nepředstavuje složitou zápletku, ale spíše předkládá příklad lidské tragédie a nutí čtenáře se zamyslet, kde se stala chyba, kdo skutečně nese prapůvodní vinu. Je to Jarmila, že se nechala svést? Otec Viléma, že Jarmilu svedl? Či že Viléma vyhnal? Nebo za to může Vilém, strašlivý lesů pán, vyvrženec společnosti? Mácha nám vysloveně neříká, co je špatně, pouze ukazuje společnosti ,jaká ve skutečnosti je.

Otázka nalezení „viny“ je komplexní a snad ani na ni nelze jednoznačně odpovědět. Přesto bychom se měli nad sebou zamyslet, neboť jsme to my, společnost, která oné tragédii vůbec dala vzniknout. O otázce, čí je ta vina, by se dalo polemizovat dlouho a dlouho, leč výslovně lze stavět jen na myšlenkách a vizích jednotlivých postav, především Viléma v předvečer jeho popravy. Nicméně téma se táhne hlouběji a hlouběji a lze k němu přistupovat z mnoha stran.

Kromě všeho uvedeného má Máj ještě jednu zvláštnůstku: jedná se o prakticky jediné ryze romantické dílo v Čechách.

Romantismus byla éra tragických hrdinů, kteří se nemohou začlenit do běžné společnosti, intenzivního záběru na jejich pocity, byla to také éra strašidelných hřbitovů, gotických hradů a tajemna, ale i portrétů krajin, luk a jezer. U nás se nic takového nekonalo, neboť Češi museli mít zase něco extra – romantismus se kryje s naším vrcholným obdobím národního obrození, kdy bylo „in“ být Čechem a slavit Českou kulturu. A proto šly city, tajemno a romantické krajiny stranou. Ne, že by Tyl, Sabina nebo Frič nepsali pěkná díla, nicméně nebýt Máchy, tak máme v literárních dějinách jen velkou díru jménem romantismus...

A perlička nakonec – až si Máj budete číst, jistě si všimnete nestejně dlouhých veršů. To je proto, že Mácha namísto pevně dané struktury dal přednost logické celistvosti a proto verše vyjadřují spíše myšlenkové celky, než rovnoměrný počet slabik. Inu, romantický rebel se vším všudy.





Luisa Vodicová

Krkavec byl opět pokořen!

přidáno: 26. 9. 2014 13:40, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 26. 9. 2014 13:40 ]



Letos se už potřetí konal pochod, kterým jsme otevřeli novou divadelní sezónu a oslavili s veřejností narozeniny Osaďáčku - už své 7. Stejně jako v minulých letech naše trasa mířila na Krkavec, letos poprvé na něm ale také zároveň končila. Vyhověli jsme tak připomínkám účastníků, kteří při minulých výšlapech podotkli, že je okružní trasa vedoucí přes Krkavec příliš dlouhá například pro děti, které mají problém cestu s kvízem a soutěžemi zdolat. Ukončení pochodu na vrcholu kopce tak dává všem volnou ruku ve výběru způsobu návratu (ať už dopravním prostředkem a nebo kratší cestou). Letošní ročník byl od ostatních odlišný ještě v jednom ohledu - účastníci šli samostatně svým tempem. Upustili jsme totiž od formy “skupinové vycházky”, kdy všichni s organizátory vycházeli naráz a všechny soutěže probíhaly hromadně. Za Vaše připomínky jsme moc rádi - jen díky nim můžeme akce zrealizovat Vaší plné spokojenosti. Už se na Vás těšíme za rok!

 



Petr Koza

1-10 of 24