Stalo se‎ > ‎Stalo se v roce 2014‎ > ‎

Byl pozdní večer aneb zpověď ze zákulisí

přidáno: 29. 11. 2014 18:10, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 29. 11. 2014 18:14 ]
Jak už jistě mnozí víte, po loňském nečekaném úspěchu s hrou R+J na motivy Romea a Julie jsme se pustili do dramatického zpracování další klasiky – tentokrát Máchova romantického lyrickoepického Máje. O tom, že to byla pořádná výzva, svědčí hned 2 faktory. Prvním je samotný fakt, že se jedná o báseň s velmi slabou dějovou linkou. Druhým pak docela nízký počet zkoušek. 

Je pravdou, že oproti předchozí hře jsme měli práci dost zjednodušenou – scénář jsme nedávali do kupy sami, přišla s ním naše režisérka Olga, která ho vytvořila už před několika lety. Ovšem i tak bylo třeba všechno pořádně nazkoušet. Termín premiéry byl jasný – 16. 11. na Manětínském divadelním podzimu. A jelikož jsme se domlouvali v průběhu září po divadelních prázdninách, byly před námi pouze 2 měsíce práce. Z obavy, aby to vyšlo, jsme si naplánovali dostatek zkoušek, ale je nutné dodat, že valná většina musela být bez režisérky.


Kvůli zaměstnání ve Francii se nám totiž vrací domů docela poskrovnu. Obzvláště ze začátku jsme proto byli s prací na hře na nule – na zkouškách jsme nevěděli přesně, co a jak. A i když jsme obdrželi písemné instrukce „z exilu“, tápali jsme, zda si je vykládáme správně. Navíc jsme nebyli schopni objektivně posoudit, jestli to, co provádíme, vypadá tak jak má. Časem jsme zjistili, že jsme úplně paralyzovaní a „bezkontaktní“ zkoušky zkrátka nemají význam. Doufali jsme, že nás spasí alespoň napevno dané 4 zkoušky, kdy měla být režisérka přítomna. Co čert nechtěl, nemoc ale číslo snížila na 3, z nich byla dokonce jedna až den před premiérou přímo v Manětíně za dosti provizorních a hektických podmínek. 

Stres a napětí dosahovaly maxima, první zkouška s kostýmy byla až ta předposlední. Nejhorší na tom bylo, že ani Máchovy verše nejdou moc do hlavy…a když už tam jsou, tak se jim nechce přes ústa k divákovi. A co teprve, když jsme si nebyli jisti textem a do toho měli začít zkoušet převlékání a pohyb po scéně s kostýmy. Povím Vám, bylo to opravdu něco. Nakonec jsme hru dali dohromady alespoň tak, aby držela pohromadě, a po otevření opony se nerozpadla. Povedlo se a po děkovačce nás zaplavila příjemná euforie. Avšak nikoli zasloužená ze skvělého výkonu…spíše oddechová, když nám spadl kámen ze srdce, že to jakž tak vyšlo. 
Možná si říkáte, proč to tu vlastně zmiňuji, nemusel to nikdo vědět. Mohli jsme si hru v klidu dozkoušet na další štace a na letošní podzim z hlediska divadla zapomenout. To je sice pravda. Ale na druhou stranu, ono to občas neuškodí. Několik zajímavostí ze zákulisí je atraktivnějších, než kdybych tu dlouhosáhle popisoval rozbor Máje a šťoural se v pojetí, které jsme si pro dramatizaci básně vybrali. Mimochodem – Máchovo dílo jsme se snažili pojmout originálně, jak je naším zvykem. Více už ale prozrazovat nebudu. Přijďte se přesvědčit sami na nějakou z příštích repríz této hry, o kterých Vás budeme informovat. (Nejbližší se uskuteční v sobotu 6. 12. 2014 od 20:00 v Divadle Horní Bříza) Jen ještě zmíním, že je určitě na co se těšit a že slibujeme, že veškeré resty, které jsme měli před premiérou, doženeme tak, aby divák nic nepoznal a mohl si představení naplno užít.


Petr Koza