Stalo se‎ > ‎Stalo se v roce 2014‎ > ‎

Je to závod!

přidáno: 26. 8. 2014 4:23, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 28. 8. 2014 6:32 ]
Dne 8. 8. 2014 se konal velký závod, jaký v historii Osaďáčku neměl obdoby. Trasa: Plasy-Kladruby. Tři týmy, každý po čtyřech nebojácných členech, se sešly aby se utkaly v souboji mozků a nohou – o jakou že se to jedná akci? O Noc ke hvězdám Santiniho Aichela. A vy, kteří jste viděli letošní Cisterciácké noci s Osadou, jistě pochopíte naše nadšení pro velkého Jana Blažeje Santiniho Aichela.

Napřed jsme vyrazili do Plaského konventu, nám (naštěsí) dobře známého. Na nádvoří zapraskal štěrk a už se dvanáct párů nohou hnalo k registraci. První tým byl dokonce tak naplněn adrenalinem, že vyběhl po schodech křiče “Je to závod, je to závod!” a přehlédl první hádanku. Ty byly ukryty všude po konventu a jednalo se o skutečně složité hlavolamy, jako například úkol najít v konventu fresku s hráběmi, určit květinu vedle nich, její písmeno pak vzít a doplnit na pozici, která odpovídá počtu tyček na oněch hrábích… Z mozkoven se nám jen kouřilo, div, že jsme neponičili plaský strop. Nicméně jsme postupně odhalovali další a další písmena, dokud se zprvu záhadná tajenka nestala krásně čitelnou. Nutno ovšem některé členy pokárat, neboť více času věnovali provokováním ostatních týmů, než přemýšlením nad rébusy. Leč i to patří k závodu tak moc vypjatému.


První dva týmy vyluštily tajenku téměř ve stejnou chvíli, proto se všichni posadili do nedaleké kavárničky a vychutnávali si vlahého odpoledne, zatímco druhý tým zjistil, že si na obdržené kartě spletl Plasy a Kladruby (jak, to je všem dodnes záhadou) a proto musel po odhalení svého omylu řešení hledat o čtvrt hodiny déle. Pro sprintéry časový rozdíl nepředstavitelný. Proto došlo ke krátké válečné poradě a dva členi si vyměnili místa. Tým číslo tři pak chtěl získat vzácné minuty, vyjel z parkoviště jako první a zmizel v oblaku prachu…což mu ale ani trochu nepomohlo, neboť se cestou ztratil. Týmy jedna a dva využili situace a pronikli na druhé místo klání a při spatření blížícího se auta vzali do zaječích, aby se vyhnuli odhalení. Avšak po krátké chvilce do Kladrub dorazil i nebohý tým tři a všichni už se zatajeným dechem vzhlíželi ke klenbě kostela, četli nápisy, počítali tulipány, okukovali malby a vůbec jinými způsoby napůl luštili tajenku a napůl se obdivovali zdobnosti baroka (a Santiniho géniu).

Když jsme všichni doluštili a získali odznáček za úspěch, ruku v ruce jsme se vydali na prohlídku ve 23:00 a důkladně jsme celý komplex prozkoumali - cestou zpět dokonce mezi námi vypukl spor o to, která z obou staveb je větší skvost. Nádherné Kladruby, nebo neopakovatelné Plasy? Možná, že by bylo nejlepší, kdybyste se na obě památky zajeli a rozhodli sami, dokud má ještě srpnové slunko sílu. A nebo si počkejte do příštích Nocí ke hvězdám a zkuste i vy procvičit své mozkové závity - určitě se pobavíte stejně dobře, jako my.

Prozatím - Santinimu zdar!


text: Luisa Vodicová
foto: Eva Zajícová ml.