Stalo se‎ > ‎Stalo se v roce 2014‎ > ‎

Nahraní Na hraně

přidáno: 22. 4. 2014 9:24, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 22. 4. 2014 11:16 ]
V pátek 11. dubna jsme vyrazili na dlouho očekávaný festival Na hraně v Plasích, kde jsme strávili skoro 3 dny. A to nepřeháním. Jelikož jsme naším představením R+J zahajovali celý program, začali jsme s přípravami už brzy odpoledne. Domů jsme odjeli až v neděli k večeru. Prožili jsme tak vskutku výživný divadelní víkend...a to nejen z kulturního hlediska. Zážitků byl nespočet.

Na úvod by se slušelo říci, co že to ta Hrana vlastně je. Jedná se o regionální přehlídku věnovanou experimentujícímu a studentskému divadlu, ze které lze postoupit do celostátního kola. Hry spadající do kategorie studentského divadla mohou být nominovány na Mladou scénu do Ústí nad Orlicí a experimentující divadlo zas na Šrámkův Písek.

O existenci uvedené divadelní události jsme neměli ještě před nedávnem ani ponětí. Naše obzory končily za nesoutěžním Manětínským divadelním podzimem, soutěžním Žlutickým divadelním létem a Radnickým dráčkem. To jsou přehlídky, se kterými jsme měli osobně nebo skrze Osadu co do činění. Hrana pro nás byla úplně nová. Ale proč s hrou, která je úplně z jiného soudku než všechny ostatní, nevyrazit na novou přehlídku? A tak jsme přijali výzvu a těšili se.

Naše nedočkavost se ještě zvýšila poté, co jsme se dozvěděli, že budeme hrát v prostorách konventu. Představovali jsme si, jak historické a majestátní prostředí náš příběh podtrhne a nabídne nám i divákům možnost získat opravdu nevšední zážitek. Skutečnost se od našich představ nakonec nelišila - bylo to opravdu jiné představení. Bohužel ne zas tak v dobrém slova smyslu. Přes veškeré nadšení nám zimní refektář, kde jsme hráli, nachystal i nepříjemná překvapení. Čelili jsme něčemu, na co jsme do té doby s Romeem a Julií nebyli zvyklí. Prostoru i akustice jsme byli na hraní. Místo aby tomu bylo naopak. A tak jsme skončili nahraní. (Pokud jste snad pokusu o slovní hříčku nerozuměli, volejte věštce ;-)).

I když většina diváků hodnotila představení velmi pozitivně, my jsme bohužel cítili, že to nebylo ono. Kvůli dlouhému dozvuku jsme se soustředili na zřetelnost a zpomalení mluvy. Rozumět nám bylo tedy perfektně..ale tím celý přínos asi končí. Nezvolnila totiž jen mluva, ale celý děj. Zmizel spád, utlumila se dramatičnost...vytratil se duch tragédie jako takové. Nepřidal nám ani prostor. Poprvé jsme hráli bez jeviště, mezi zdí a sloupem, v otevřeném prostranství, které je diametrálně odlišné od naší staré dobré auly. Občas byl proto pohyb trochu nejistý až mírně chaotický. Prostředí nám uškodilo navíc i svým duchem. Barokní prostor se sochou Krista v pozadí hru tlačil chtě nechtě do historie a obtěžkával ji doteky patosu. Tedy přesně tím, co jsme od začátku tvorby chtěli ze hry dostat pryč. Chtěli jsme mít moderní hru se zdůrazněním nadčasovosti. V klášteře se ale hra mohla jevit téměř jakoukoli, jen ne takovou, jakou jsme ji chtěli mít.

Naše pocity a obavy při svém hodnocení potvrdila i porota a tak jsme měli náš osud na přehlídce zpečetěn. I tak jsme si však našli pozitiva. Porota se domnívala, že jsme v dané divadelní oblasti již zběhlí, a byla překvapená, když jsme jí sdělili, že je to naše první hra tohoto druhu. A jelikož hlavní a zároveň téměř jediná výhrada patřila absenci dramatičnosti kvůli nezvládnuté práci s prostorem, byli jsme nepřímo vlastně pochváleni. Výrazným pozitivem byla i zkušenost hraní R+J v prostorách historické památky - tedy zkušenost s jinou akustikou. Ne nadarmo se říká, že všechno zlé je pro něco dobré. Takhle budeme už pro příště vědět, do čeho jdeme. A uvedenou zkušenost zúročíme například už na představení 23. května, kdy hrajeme při příležitosti Noci kostelů v Kostele sv. Markéty v Břežanech u Rakovníka. Příběh Romea a Julie zde ožije ve 22:30. Pokud chcete vidět naše představení v netradičním prostředí, rádi Vás uvidíme.


Nyní ale ještě zpět k festivalu. Aby to tak nevypadalo - do Plas jsme si jako zelenáči nejeli pro postup, ale pro zkušenosti, inspiraci a zážitky. Nutno podotknout, že všeho se nám dostalo hojně. Za celý víkend jsme zhlédli 13 představení, viděli v akci zkušené soubory, seznámili se s mnoha kolegy, užili si bezva atmosféru i po skončení programu při sklence apod.

Už teď mohu říci, že se těšíme do další práce, a doufáme, že za rok zas vyrazíme do plaského dolíku na přehlídku, o které jsme ještě donedávna neměli ani tušení. A kdo ví...možná se nám podaří prorazit třeba s Májem? Nechme se překvapit.


Petr Koza


Fotografie postupně shora:
R+J (Mladá Sada)
Spala jsem se svým andělem (Divadlo Dagmar)
Punk Rock (Sedum divů světa)
Nazí (BUDDETO)

Zdrojem všech fotografií je oficiální fotogalerie Na Hraně 2014 (http://nahrane2014.zonerama.com/Profile/45200/110812).