Stalo se‎ > ‎Stalo se v roce 2014‎ > ‎

Noc kostelů s Romeem a Julií

přidáno: 29. 5. 2014 11:50, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 29. 5. 2014 11:51 ]
Když jsme od Římskokatolické farnost Jesenice dostali nabídku, že by se naše hra R+J mohla stát součástí programu Noci kostelů (23. 5.) v Břežanech u Rakovníka, s radostí jsme ji přijali. Byla to výzva a lákadlo zároveň. Přece jen v kostele se nehraje každý den... vlastně, za celou historii Osady se v kostele žádná hra nehrála.
Protože jsme byli zařazeny do programu více vystoupení, bylo nutné postavit scénu a světla den předem. Mysleli jsme tak, že vše proběhne v klidu a nebudeme muset s ničím spěchat. Opak byl ale pravdou. Bývá pravidlem, že čím více vypadá štace pohodově, tím více nás překvapí tím, že až  tak v pohodě není.
Po příjezdu ke Kostelu sv. Markéty nás potkalo několik komplikací. U postavených světel jsme při jejich rozsvícení zjistili, že i přes značnou výšku stojanů zasahují docela hluboko do scény stíny lavic. Navíc kvůli malému prostoru jsme nemohli vyřešit problém posunutím stojanů.. K tomu jsme zjistili, že jsme s sebou přivezli jeden nefunkční reflektor. To ale nebyl takový problém. Vyměnili jsme ho za okamžik následujícího dne a se stíny jsme se vypořádali jejich částečným křížovým vykrytím (při osvětlení pravé půlky scény z pravého stojanu mírně svítil i stojan levý).
Větší problém nás čekal u scény. Novou konstrukci, kterou zhotovil Honza pro případ hraní mimo jeviště, jsme měli stavět vůbec poprvé. Nějak to ale nevyšlo. Náš dvorní konstruktér totiž zapomněl doma pár drobností (šrouby, panty), bez kterých nebylo možné stavbu uskutečnit. Měli jsme tedy o "zábavu" postaráno. 
Nakonec se nám i přes to podařilo připravit scénu včas a mohli jsme začít ve 22:30, jak bylo domluveno. Poprvé jsme hráli v tuto pozdní hodinu, poprvé v Břežanech, poprvé v kostele. 
Po výborném guláši, kterým jsme byli pohoštěni v místním špejcharu, jsme se vydali domů. I přes návrat v "nekřesťanskou" hodinu (kolem 2 hodin) jsme ničeho nelitovali a doufali, že se do Břežan ještě někdy podíváme.



text: Petr Koza
foto: Jan Michálek