Stalo se‎ > ‎Stalo se v roce 2014‎ > ‎

Tour de Čechy

přidáno: 6. 12. 2014 6:11, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 6. 12. 2014 6:11 ]
Tak by se zanedlouho mohla jmenovat šňůra našich štací. Proč? Stačí se podívat na měsíc listopad, kdy jsme při divadelním maratonu vyrazili napřed na Manětínský divadelní podzim s premiérou hry Má J. a hned následující víkend (22. – 23. 11.) jsme měli další premiéru – tentokrát hry R+J – poprvé s Alčou Šípkovou hrající Julií místo Luisy Vodicové. Představení proběhlo v rámci přehlídky 14 dnů proti totalitě v Opatovicích nad Labem, což je až u Hradce Králové. Až sem se dostaly reference o našem pojetí slavné anglické tragédie. Mimochodem, jde o naši dosud nejvzdálenější štaci. 

Musím podotknout, že Alča zahrála Julii na výbornou, ač se jednalo o její první veřejné vystoupení v této roli. Obecně bychom pak mohli říci, že jsme byli spokojeni s celým představením. Hrálo se nám v místním Společenském domě jako doma. Aby také ne. Jeviště i hlediště nám vzhledem, rozměry i vybavením připomínaly naši starou dobrou aulu. Navíc jsme měli moc dobrý pocit ze seznámení s pořadateli – místními ochotníky ze spolku SNOOP Opatovice nad Labem. Byli velmi přátelští, milí a pohostinní. Nic nám nescházelo a moc jsme si celý víkend užili. Po sobotním představení jsme ještě dlouho do noci povídali, vyměňovali zkušenosti, zpívali, popíjeli a zkrátka se skvěle bavili. Posléze jsme chvíli věnovali spánku a těšili se na poslední bod programu, který na nás ještě čekal. Nedělní vstávání, které nám dalo zabrat někomu méně, někomu více, bylo nakonec úspěšné a nic nám tak nebránilo v opětovném obsazení jeviště... tentokrát kvůli vzdělávání. Naši divadelní přátelé nám totiž nabídli uspořádání workshopu improvizace. Tři hodiny jsme si tak s lektorkou Andreou Moličovou osvojovali zásady a pravidla improvizace. Nepředstavujte si ale nějaký nudný výklad – když osvojovat, tak prakticky a s maximálním nasazením. Spontánně jsme začali blbnout a najednou před námi vznikaly různé komické situace a dialogy. Bylo to velice zajímavé. Parádně jsme si celé dopoledne užili a odnesli si brouka v hlavě. Seznámili jsme se totiž s projektem Improligy, který stojí na improvizačním soubojích dvou týmů.
Celé klání začne tím, že jeden tým vyzve soupeře „do ringu“, ve kterém ale nelítají pěsti, soutěží se tu v různých disciplínách. Příkladem může být dabing ukázky z předem neznámého filmu. U Hradce působí několik improtýmů, ale v Plzeňském kraji prý momentálně žádný nebo maximálně jeden. Tak už asi víte, jakého brouka jsme si v hlavě odvezli. 


Po obědě a rozloučení s Opatovicemi jsme se vypravili na cestu k domovu. Aby toho nebylo málo, po několikatýdenním divadelním kolotoči všech zkoušek, přehlídek a štací některé z nás večer čekala ještě zkouška hry „dospěláků“ A je to v pytli. Vyjeli jsme ale docela brzy a tak jsme cestou ještě zastavili v Kutné Hoře, která je de facto při cestě. Přidanou hodnotou odbočky mimo trasu Hradec – Plzeň byla hlavně zdejší kostnice a jeden z kostelů. S oběma stavbami měl totiž co do činění námi oblíbený, z plaského kláštera známý, mistr Santini, takže jsme nemohli odolat. Navíc jsme měli časovou rezervu, takže by byl přímo hřích bez zastavení frčet dále. I přes to nás začaly ručičky hodinek znervózňovat. Nakonec jsme dorazili do Břízy pozdě. Co čert nechtěl, před Prahou se nám nedařilo najet na dálnici a po cestě k Plzni jsme řešili ztrátu mobilu, takže jsme měli den plný zážitků od rána až do večera. Nakonec jsme ale dojeli a všechno dobře dopadlo, Osada se na nás kvůli pozdnímu příchodu snad už nehněvá. Hektický listopad je minulostí. Už se zbývá těšit jen na Betlémské světlo a vánoční pohodu blížících se svátků. 

(O již skoro tradiční akci Osaďáček rozdává Betlémské světlo budeme ještě podrobně informovat) 



Petr Koza