Stalo se‎ > ‎

Stalo se v roce 2015


PF 2016

přidáno: 28. 12. 2015 13:06, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 28. 12. 2015 13:07 ]

Přejeme Vám šťastný a úspěšný nový rok plný zdraví a kulturních akcí dle Vašeho gusta.


Světlo, svařák, Vánoce

přidáno: 27. 12. 2015 11:09, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 30. 12. 2015 2:12 ]

I tak se dá charakterizovat tradiční akce rozdávání Betlémského světla, které 23.12 dorazilo se vší slávou do Plzeňské katedrály. A my již tradičně odtamtud světlo dovezli do Horní Břízy, kde jsme vám je rozdávali. Poučeni z let minulých jsme si zkontrolovali časový harmonogram katedrály, abychom nepřišli příliš brzo. Pro případ větru jsme každý, včetně řidičů, vzali alespoň dvě svíčky – nebo nám to tak alespoň připadalo, kolik bylo práce se naskládat do auta určeného speciálně k převozu herců se světlem. Tímto děkujeme za odvoz Olze Muňoz, na kterou si jistě vzpomenete v souvislosti s režií her R+J a Má J.

Ke Klubu (kde se již tradičně vydávalo dříve) jsme dorazili ve dvou partách, první přivezla světlo a druhá svařák – obě dvě položky stejně důležité. Zde nás mile překvapil stále rostoucí počet zájemců, kdy přišlo přes třicet lidí, což je číslo nesrovnatelné s léty minulými. Hlavní událost ovšem bylo vydávání před úřadem. Davy proudily bez ustání a my zapalovali svíce jako diví, a se stejnou vervou jsme rozlévali svařák, který se ukázal být téměř větším lákadlem než samotné světlo. Když nahlédneme do statistiky, letos přišlo 250 lidí, což je o 100 více než loni. Svařáku se loni prodalo 10 litrů a letos dokonce 23 l. Jak se zdá, pokud to takhle půjde dále, budeme se muset příští rok zase o něco více předzásobit. 

Přes naše obavy ani nefoukal příliš silný vítr, ani nepršeno či nepadal sopečný popílek. Teplota byla relativně příjemná a leckdo ji vinil z nedostatku Vánoční atmosféry. Zkoušeli jsme sice přivolat sníh a mráz silou vůle, nicméně jsme zklamali. Tak se alespoň pouštěly koledy. Doufáme tedy alespoň, že jste světlo donesli v pořádku do tepla svých domovů a že vám pomohlo strávit krásné Vánoce a také že jste příjemně strávili i další vánoční svátky. 

A pokud jste se letos pro světlo nedostali, nevěšte hlavu – budeme zajisté rozdávat i příští rok... už nám klepe na Silvestrovské dveře.



text: Luisa Vodicová
foto: Zdeněk Procházka a Jan Michálek


Ohlédnutí za osadní dvacítkou

přidáno: 27. 12. 2015 10:25, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 27. 12. 2015 10:26 ]

19.12, se vší slávou a ctí oslavila OSADA své velkolepé 20. narozeniny. Některým se to zdá nedávno, pro některé je to celá věčnost ode dne, kdy v roce 1995 byl založen ochotnický spolek OSADA. Při tomto výročí se vzpomínalo na založení spolku a také na všechny naše dramatické počiny. Diváci navíc měli šanci napsat OSADě blahopřání a získat krásné divadelní pohlednice. 

Slavilo se, jak jinak než, představením. OSADA si zahrála A je to v pytli! a publikum se náramě bavilo. Na začátku chtěla sice přednést proslov naše ředitelka Renata Michálková, ale nějaké vyšší moci se to zřejmě nelíbilo a tak Renata přišla o hlas. Proto jí v jejím proslovu doprovodili Kamil Voráček a Eva Zajícová. Nicméně ni vítr ni déšť ni ztracený hlas nezabrání hercům našim v odehraní představení a proto se i paní ředitelka po proslovu ztratila v zákulisí a připravila se na předvedení hereckého výkonu v roli strážkyně zákona. 

Po představení všechny čekal vrchol večera: víno, chlebíčky a skromný raut (na nějž se jídlo chystalo bez ustání již od 15:00 téhož dne). Všichni měli šanci si mezi sebou, nebo s herci popovídat o viděném představení a jistě i mnoha dalších důležitých tématech. Nakonec se herci odebrali do Restaurace Český Lev (neboli V Zatáčce) kde na ně nečekal narozeninový dort, ale narozeninový guláš, který ovšem byl stejně dobrý. A alespoň se nemusely sfoukávat svíčky, tudíž hasiči si mohli ulehčeně oddechnout. 

Pokud jste ještě poslední OSADní hru A je to v pytli! neviděli, tak rozhodně tento nedostatek je třeba napravit – zajisté se královsky pobavíte. Tak sledujte kalendář akcí na www.divadloosada.cz a přijďte naše ochotníky podpořit. Vždyť nakonec jste to vy, kulturně smýšlející diváci, díky kterým se OSADA dožila tak krásného věku a pokud nás neopustíte, tak snad se dožije i dvojnásob.

 


Luisa Vodicová

Betlémské světlo v Horní Bříze

přidáno: 22. 12. 2015 9:29, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 22. 12. 2015 9:29 ]

Letos Vás již po čtvrté zveme na Betlémské světlo! Můžete se těšit na svařák, čaj i placky. Letos jsou červené.


Češi na Moravě

přidáno: 31. 10. 2015 15:32, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 1. 11. 2015 2:32 ]

"Slečno, prosim Vás, kdepa tu je kultůrák... je to tudleten žlutej barák?" Ještě jsme ani nevystoupili z auta, stačila jen jedna věta a všem v Přerově, konkrétně městské části Vinary, bylo jasné, že přijeli Plzeňácí. Tak nějak začala druhá část akce "Moravsko-Česká výměna", v rámci které jsme vyvezli na Moravu naše 2 představení Má J. a R+J.

Den první (pá 23. 10.) - Přerov
I přes počáteční jazykovou bariéru (humor) jsme kulturní dům ve Vinarech našli, dočkali se vřelého přivítání od kolegů Ervínovců a doušku domácí třešňovice od předsedy Pepy. Idylka ale brzy skončila. Napřed jsme nemohli najít 380 V zásuvku. Tu jsme sice posléze našli na velmi nečekaném místě, ale museli jsme táhnout kabeláž přes půl domu. Jak se později ukázalo, ani tohle nebyl největší problém. 

Ten se ukázal až poté, co jsme vítězoslavně vytahali veškerou techniku z aut do sálu a začali stavět světla. I když jsme s sebou vezli sebemenší drobnosti a byli na sebe hrdí, jak jsme všechno dobře sbalili, najednou jsme zjistili, že nám chybí jedna jediná, avšak podstatná, věc - rampa na světla. Měli jsme stojan, měli jsme světla, ale neměli je na co pověsit. Možná nám v řešení problému pomohlo moravské ovzduší, ale i to jsme zvládli! Po krátké panice jsme zvolili taktiku tetris - udělali jsme si provizorní stojany ze židlí na stole na stole na stole. 
Chatrné konstrukce vydržely a neshořely, což jsme považovali skoro za větší úspěch, než představení nad očekávání povedené a kladně hodnocené dojatým publikem. Je pravdou, že před koncem Romea a Julie vypadl z neznámých důvodů jistič, ovšem krátká dramatická setmělá pauza představení neublížila. Všichni jsme se shodli, že se nám povedlo zahrát nejlepší představení R+J v historii, v což jsme ani nedoufali.
Po představení jsme trochu poklidili, obsadili jeviště, popadli vínečko bílé a pokračovali v před 14 dni načaté družbě s Moraváky.


Den druhý (so 24. 10.) - Bystřice pod Hostýnem
Oplátky se pečou. Moravští přátelé bohužel nezapomněli na to, jak jsme je u nás v 7 ráno budili hlasitým Radetzkeho maršem a přichystali nám podobný budíček... i přes občasná nevlídná slova některých ležících-spících se musí nechat, že živý budíček zahraný na klavír pár metrů od naší hlavy měl něco do sebe.

I přes vzdor některých spáčů jsme nakonec úspěšně vstali, sbalili se a vyrazili směrem do Bystřice pod Hostýnem, kde nás čekala večerní štace. Ovšem ještě před tím jsme měli v plánu kulturně-poznávací vsuvku - výlet na Hostýn - kopec, na němž se nachází jedno z nejvýznamnějších mariánských poutních míst u nás. Původně jsme chtěli "kopeček" zdolat v obou směrech pěšky... jak jsme se ale blížili k Bystřici a z kopečku na horizontu se stával pořádný kopec, začínali jsme uvažovat o tom, že by nebylo od věci otestovat místní autobusový dopravní podnik. 
Zatím, co jsme si pohrávali s touto myšlenkou, dorazili jsme ke Strnadovým -  rodině zakladatele studentského divadelního klubu Ervínovci. Dostalo se nám zde hezkého přijetí a skvělého, takřka královského, pohoštění, za které moc děkujeme. I když jsme se parádně občerstvili, přece jsme na Hostýn vyrazili nikoli pěšmo, ale busmo. Čas neúprosně běžel a my nechtěli riskovat pozdní příjezd na představení.

Přiznám se, že i když jsem napřed nechápal, co na tom kopci lidi tak uchvacuje, jakmile jsme dorazili na místo, bylo mi vše jasné. Nejdříve jsme pod vrcholem navštívili kapli a vedle ní vyvěrající zázračný pramen, který prý uzdravuje. Proto jsme si ho s sebou natočili, abychom ho na sobě vyzkoušeli. Další kroky vedly po schodech na vrchol k dominantně Svatého Hostýna - impozantnímu chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Po obědě v restauračním zařízení pro poutníky, kde jsme si pochutnali na valašské kyselici a daňčím na smetaně, jsme vyrazili po Nové křížové cestě směrem k rozhledně. Kromě monstrózní větrné elektrárny, která se tyčí do výše hned vedle rozhledny, nás fascinoval pohled směrem do údolí a dál k horizontu. U nás jsme většinou zvyklí na pohled z kopce na kopec, ale takováto nezvyklá panorámata "placka a dlouho nic" nás dostala. Zážitek podtrhovalo nádherné počasí, kdy slunce plující blankytnou oblohou rozzařovalo barvy podzimních listnáčů jako malíř svou paletu. Těžko se nám opouštělo tohle krásné a působivé místo, ale čas byl neúprosný. 
Proto jsme už za okamžik vjížděli na nádvoří bystřického zámku a začali se chystat na představení ve zdejším kulatém sále se zvláštní výzdobou, akustikou i atmosférou.

Z dosud pohodového a příjemného rozpoložení nás vytrhly až problémy - kupodivu opět s technikou. Znovu byla zásuvka daleko a my se báli, aby nás stačily kabely. Navíc jsme řešili, jak si poradíme s umístněním světel dnes. Přece jen používat historický nábytek jako stojan se nám nechtělo. Všechny problémy se ale nakonec vyřešily samy díky faktu, že nám světelný pult a ztmívače neustále hlásily chyby a nefungovaly... resp. fungovaly a nefungovaly jak chtěly a kdy chtěly, což nám rozum nebral. Nakonec jsme tedy svou techniku vůbec nepoužili a spokojili se se zdejšími dvěma permanentně svítícími halogeny. Ne, že bychom byli nějak pověrčiví a paranoidní, ale vzhledem k záhadnému chování naší techniky jsme si vzpomněli na vyprávění o podivných událostech, které se na zámku dějí, a na smutný příběh, kterým je zámek poznamenán, a nebylo nám moc do zpěvu. 
Obzvláště poté, co jsme těsně před představením navštívili komnaty, kde k podivným událostem dochází, patřící v minulosti osobě, které jsou tyto události přisuzovány. Teď už ale zpět k představení. I přes všechny zádrhele a obavy jsme znenadání stáli před plným hledištěm a zahájili a nakonec i zdárně dohráli druhé moravské představení.

Jestli to bylo podivnou atmosférou zámku, nádherným pocitem z Hostýna, moravským ovzduším nebo vším najednou, to nevíme, ale stalo se nám, co ještě nikdy. Úspěch představení z minulého dne jsme nejen zopakovali, ale nejspíš i předčili. Tolik jsme se do svých rolí ještě nikdy nevžili. Ke konci jsme R+J nemohli skoro dohrát, všichni jsme se v závěru rozbrečeli a k slzám jsme dohnali údajně i diváky, které ještě nikdy nikdo neviděl brečet. Těžko říct, zda to lze považovat za úspěch, ale takto silně a intenzivně jsme společně s diváky příběh Romea a Julie ještě nikdy neprožili. Byli jsme z představení dlouho úplně rozebraní.
Subjektivní hodnocení herců už znáte, možná by se hodilo přidat i hodnocení diváctva - konkrétně Jirky Strnada (zakladatele Ervínovců), který naše představení může zhodnotit i srovnat s předchozími:

"Sám jsem obě představení několikrát viděl. Pokaždé mě nesmírně nadchla a u R+J jsem si na konci vždy zaplakal. Ale když Mladá Sada přejela hranice k nám na Moravu, všechno zesílilo. Jeden den byl lepší než druhý. 
A snad to dotvrzuje poslední představení R+J ve svátečním sále bystřického zámku, kde i ti nejneotesanější emoční mastodonti neudrželi slzy, diváci jsme skoro všichni brečeli už od půlky hry společně s herci. Budiž tomu závěrečný dlouhý a vytrvalý potlesk jasným důkazem. Mladá Sado, děkujeme za všechno! Vaši Ervínovci."

Jsme nesmírně šťastni, že jsme si v zámeckých prostorech mohli zahrát, a proto bychom rádi poděkovali nejen Ervínovcům, ale i paní Evičce, která naše vystoupení na zámku umožnila, byla celou dobu ochotná a nápomocná, občerstvila nás a moc hezky se o nás starala, to vše kompletně nad rámec svých pracovních povinností na zámku. Děkujeme a moc si toho vážíme!
A když už jsme u toho děkování, jsme moc vděčni za to, že jsme se po představení a úklidu scény mohli odebrat do prostor zdejšího turistického oddílu, kde jsme popíjeli, bavili se a později i spali.

Den třetí (ne 25. 10.) - cesta domů
Po probuzení to už šlo ráz na ráz, úklid, potřesení ploutví, zatlačení slzy, zamávání a jelo se domů. Celý víkend nám až moc rychle utekl. Odjížděli jsme plni dojmů a zvláštního pocitu, který ještě umocnila oblačná peřina nad Čechami, pod kterou jsme se ze sluncem zalité Moravy řítili po D1. 
Jsme moc rádi, že jsme Moravsko-Českou výměnu provedli, a už teď doufáme, že se z této akce stane tradice.
Díky Ervínovci, bylo to fajn!




text: Petr Koza
foto: Jan Michálek

Moraváci v Čechách

přidáno: 22. 10. 2015 10:27, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 30. 10. 2015 7:25 ]


Bylo nebylo, jednoho dne jsme s moravskými přáteli - kolegy ochotníky z Přerova nazývajícími se Ervínovci - vymysleli, že by nebylo špatné zrealizovat výměnné představení. Jsme rádi, že nezůstalo jen u myšlenky, a že se první část plánu realizovaná 10.10. povedla a nejen u diváctva vzbudila ohlas.

Jak už z názvu vyplývá - napřed zavítala Morava k nám. Jako diváci jste nejspíš zaregistrovali pouze sobotní večerní představení České nebe v Divadle Horní Bříza. Jelikož nám ale bylo líto kolegy jedoucí z daleka "využít" jen jednou, dojednali jsme i druhou štaci v Mokrouších, která proběhla už den předem v pátek 9.10. V sobotní odpoledne (před představením ve Bříze) jsme navíc podnikli výpravu do Plas, abychom ukázali, jaké krásy a zajímavosti se v našem kraji nacházejí. Původně jsme měli v plánu s toulkami po našem kraji pokračovat ještě v neděli, ale vzhledem k dlouhé cestě, kterou měli kolegové před sebou, a únavě, kterou s sebou krom všech milých a pozitivních věcí přinesl víkend, z plánu sešlo.

Druhá část výměny nás čeká již za pár hodin. Tentokráte my odjíždíme s hrami Má J. a R+J na Moravu. Už se těšíme na štace v Přerově a Bystřici pod Hostýnem, na nové divadelní prostředí a prohlídku zajímavých míst, do kterých jsme dosud nevkročili.
Jak to celé dopadne se dozvíte v našem dalším příspěvku.
Zatím si můžete prohlédnout fotky z představení v Mokrouších, výletu do Plas a představení ve Bříze.





text: Petr Koza
foto: Ladislav Čech a Eva Zajícová ml.

Na Václava bez Václava

přidáno: 1. 10. 2015 9:47, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 1. 10. 2015 9:49 ]

Poslední dobou to každé září vypadá, že jsme v Lomanech jako doma. Po Pozdním babím létě jsme na hájovnu Lipovku vyrazili znovu - nyní na tradiční Svatováclavskou pouť. Část našeho a Osadního ochotnického ansámblu prodávala v kostýmech trhovkyň koláče, koblihy, zelovky a další vypečené dobroty. Část pomohla s obsazením scénky, která k pouti patří a pokaždé ji ozvláštní. Letos při příležitosti šestisetletého výročí upálení Mistra Jana Husa došlo v Lomanech k "repríze" cesty do Kostnice a událostí dávno minulých s ní spojených.
Více asi prozradí fotografie.

PS: Proč na Václava bez Václava? Každoročně totiž zahajuje pouť příjezd svatého Václava na koni. Letos se ale koně moc opozdili a nedorazili. Zahájení pouti tak dosedlo až na bedra Mistra Jana.







text: Petr Koza
foto: Šindelkovi

Pózování před Francouzi

přidáno: 27. 9. 2015 17:07, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 27. 9. 2015 17:10 ]


Následující řádky bychom rádi věnovali jedné srpnové události, ze které jsme nyní získali fotografie. O ty se s Vámi rádi podělíme a doplníme krátký komentář.
V polovině srpna - přesně ve čtvrtek 13. 8. - jsme byli místním HB Photoclubem požádáni o spolupráci při ozvláštnění programu, který si fotografové připravili pro členy partnerského fotoklubu z francouzského města města Villneuve-sur-Yonne. Je dobré uvést, že jde o partnerské město Horní Břízy. 
Na uvedený čtvrtek připadla návštěva kláštera v Plasích. Protože jsme s klášterem již nějakou dobu spjati, je naší srdeční záležitostí a převlékání za mnichy nám není cizí, asi si dokážete představit, v čem tkvělo ono ozvláštnění prohlídky zdejší krásné památky a přilehlého okolí. Více prozradí fotky, za jejichž poskytnutí děkujeme manželům Šarochovým.




Petr Koza (text)
manželé Šarochovi (foto)

 

Kloboukové Lomany

přidáno: 20. 9. 2015 6:31, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 20. 9. 2015 7:17 ]


Jako každoročně jsme nemohli na začátku září chybět v Lomanech. V sobotu 5. 9. se zde konala tradiční akce - Babí léto na hájovně Lipovka. Tentokrát s podtitulem "kloboukové". Neváhali jsme proto a z divadelního fundusu si vzali nějakou více či méně padnoucí pokrývku hlavy a pak o ně občas bojovali s větrem, prvním poslem podzimu, který se Lomany proháněl. 
Program byl jako vždy pestrý - v autobusové čekárně byla otevřena veřejná knihovna, byla přichystána výstava veteránů, celou akci hudebně doprovázela hudební skupina III. míza. Na závěr programu došlo i na nás - pod otevřeným nebem jsme zahráli hru R+J. I přes chladnější počasí a netypický prostor se nám hrálo dobře a byli jsme vesměs se svým výkonem spokojeni. Že jsme spokojeni oprávněně nám ukázali nadšení diváci se svými vřelými a milými reakcemi, které nám moc potěšili. 

Z celé akce máme bohatou fotodokumentaci, kterou nám poskytl Jiří Vachtl, kterému tímto moc děkujeme.






text: Petr Koza
foto: Jiří Vachtl

Konec dialogu aneb druhý výlet do Nečtin

přidáno: 17. 8. 2015 8:12, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 17. 8. 2015 8:13 ]

Divadelníci milují divadlo – a to nejen ho hrát, ale i se na něj jít podívat. A i proto jsme v sobotu 8.8 vyrazili směr Nečtiny, kam jsme byli pozváni na představení světově proslulého mima, pana Ctibora Turby, a jeho mladé kolegyně Jasmínky. Společně připravili divadelní kus s názvem ‚Konec dialogu‘. Na tuto hru jsme byli pozváni panem Turbou na oplátku za to, že jsme ho pozvali na své představení R+J.

Představení to bylo skutečně zvláštní – a ano, konec dialogu to byl, neboť společně si na jevišti nevyměnili ani jediné slovo! Pokud jste viděli naše poněkud experimentálnější představení MáJ a R+J, pak si jistě vzpomenete na neobvyklé provedení, které jsme zvolili. Tak s ubezpečením lze prohlásit, že Konec dialogu je ještě neobvyklejší, ještě zvláštnější, ještě specifičtější.

Ale náš kulturní zážitek se neskládal jen z představení – po stravě pro duši jsme byli pozváni na hlt vína a přátelské posezení i se všemi dalšími členy publika. Nutno dodat, že celkem nás bylo 11, z čehož Osada měla 8 sedadel. A další hosté byli lidé velice milí - pánové Mathias Bachmann a Matěj Forman se svými drahými polovičkami. Jsme rádi, že jsme je poznali.  

Že se jednalo o zážitek hluboký, to je nepochybné – a proto debata o viděném se přenesla i na cestu domů do osobních automobilů, kde jsme se také znovu a znovu smáli historkám, které jsme si od světem zkušených pánů vyslechli při debatě. Snad nebude na škodu dodat, že historky to byly zcela lidové a někdy i trochu obsahu hraničícího s neslušností… Ale jejich obsah již necháme na vaší představivosti ;)

Doufáme, že i vy trávíte parný konec léta (ovšem nyní již deštivý) zábavně a produktivně, a přejeme krásný zbytek prázdnin!

(foto: pan Turba na premiéře dokumentu Haydn, převzato z webu haydn-festival.eu)


Luisa Vodicová

1-10 of 18