Stalo se‎ > ‎

Stalo se v roce 2016


Pohoda, klídek a svařáček

přidáno: 29. 12. 2016 4:34, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 29. 12. 2016 4:34 ]

I takto by se dalo charakterizovat letošní rozdávání Betlémského světla. Až na rychlý úprk od Klubu, abychom všechno stihli připravit před úřadem, byla akce jako obvykle pohodová a velmi příjemná. Lidé se jako loni sešli v pěkném počtu, při popíjení svařáku si popovídali se známými, popřáli krásné svátky a šťastný nový rok, zapálili si svíčku nebo lucernu a za tónů koled znících z rádia odcházeli a jako světlušky mizeli se svým mihotavým plamínkem Betlémského světla v dáli. 
A co na to čísla?
Letošní ročník byl velmi podobný jako loňský. Oproti loňským 250 účastníkům dorazilo letos 270 lidí. 
Vypilo se 25 litrů svařáku oproti loňským 23 litrům. 
Navíc byl připraven speciální čaj  Betlémské světlo. Jelikož šlo o čaj na zkoušku, jestli bude lidem chutnat, nebylo ho dost. Příští rok to ale napravíme.
Už teď se těšíme na další ročník.







Betlémské světlo je opět tu!

přidáno: 10. 12. 2016 4:11, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 10. 12. 2016 4:12 ]

Po roce se opět těšíme na příjemnou akci Betlémské světlo. Kromě samotného přenesení plamínku z Betléma na Vaši svíčku se můžete těšit na svařák a příjemné popovídaní se známými.



Vzpomínka na loňský ročník


Třicítka ve znamení ježka

přidáno: 18. 9. 2016 10:04, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 18. 9. 2016 10:19 ]

Naše akční léto pokračovalo i v druhé polovině srpna, když jsme opět po delší době vyrazili na vzdálenější štaci, tentokrát do Jihlavy - města, které se honosí ve svém znaku ježkem. Parné páteční poledne 26. 8. přímo "vybízelo" k dobrodružství při objevování krás naší dálniční sítě. K našemu podivu jsme ale déčka prosvištěli až podezřele rychle a bez komplikací. 
Byli jsme dokonce tak rychlí, že jsme se před přípravou představení dokázali ještě ubytovat v nedaleké Třešti. Při příležitosti našeho výjezdu k českomoravským hranicím jsme si totiž řekli, že si tu pobyt trochu protáhneme (na celý víkend) a užijeme si kratší společnou divadelní dovolenou. 
Ještě než jsme se mohli začít rekreovat, čekala nás kulatá 30. repríza "er plus jéčka". Po ubytování jsme tedy směřovali do centra Jihlavy na Parkán u Brány Matky Boží... a po představení jsme zjistili, že jde opravdu o boží místo, kde se krásně hraje a představení má silnou neopakovatelnou atmosféru. Poděkovali jsme Zuzce (sličné slečně pořadatelce, se kterou jsme si pěkně popovídali a udělali společné foto) a vyrazili na penzion. Ještě před spaním jsme ale jako horda hladových herců vpadli do jednoho z třešťských pohostinství, dali si pizzu a něco na zapití dobrého jídla i kulaté reprízy naší hry.






V sobotu po probuzení jsme vyrazili za krásami Vysočiny. Do Telče, Dačic a na konec k lomu, kde jsme se vzhledem k celému dni strávenému na cestách a ve vedru, s chutí vykoupali.

V neděli jsme ještě navštívili Kostel sv. Jana Nepomuckého a klášter v Zelené Hoře a vyrazili směrem k Plzeňské kotlině. 








Tato vzdálená štace je na delší dobu poslední reprízou, kterou jste v našem podání mohli vidět. Do konce roku si totiž dáváme pauzu, naše herecká kolegyně Lucka nám odjela na studijní pobyt do Španělska. Nebojte, od ledna se na nás ale zase můžete těšit a kdo ví, možná pro Vás připravíme nějaký další kus, kterým bychom doplnili repertoár. Nebudeme totiž zahálet - místo repríz věnujeme čas kutí piklí a vymýšlení něčeho nového ;-)



text: Petr Koza

Už nikdy nebudeme hrát...

přidáno: 17. 8. 2016 14:43, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 18. 8. 2016 6:40 ]



Pokud Vás nadpis rozesmutněl, máme pro Vás dobrou zprávu, pokud Vás potěšil, přinášíme novinu špatnou - už nikdy nebudeme hrát v sobotu třináctého! Na ostatní dny se toto absolutní stanovisko (zatím) nevztahuje.
Možná víte, že Osada má svůj šťastný den - pátek třináctého - který vyhledává pro své důležité akce jakými jsou například oslavy narozenin nebo premiéry. Dlouho jsme ale uvažovali nad tím, jaký den je smolný...a bohužel jsme na to minulý víkend přišli. Na tento den jsme si totiž naplánovali štaci v Radnicích, která se zprvu zdála býti pohodovou letní oddechovkou, ale změnila se v učiněný horor...tedy alespoň na naše poměry.



Detailní popis katastrofy:

pátek 12.8.
17:02 - volá Hanka a oznamuje, že se znenadání začala potýkat se zdravotními potížemi pramenícími (doslova) z trávicího ústrojí
17:04 - mobilizujeme Luisu, která bez okolků nabízí pomoc a smiřuje se s tím, že během 24 hodin bude muset nastudovat roli Hanky
17:50 - informace o nenadálé změně se dostává mezi členy souboru

sobota 13.8.
11:15 - Hanka volá že (snad) hrát večer zvládne
11:20 - odvoláváme Luisu z role Hanky a žádáme ji, aby nám dělala nápovědu
12:11 - zjišťujeme, že některé kostýmy jsou ze záhadných důvodů v nepoužitelném stavu a rozhodujeme se vyjet koupit náhradní
12:45 - volá Honza - na závodu v Krušných horách si udělal něco s kotníkem, míří do nemocnice a neví, jestli bude moct hrát a pokud ano, jestli se stihne včas dostavit
12:55 - zasedá krizový štáb a následně se rozhoduje kontaktovat jako pojistku pro případ, že to Honza nedá, kamaráda Peťu Šuchmana, na kterého si se souborem už dlouho brousíme zuby stejně jako on na nás...má to ovšem háček. I když jsme téměř všechno schopni, moc nevěříme, že vezme svou první roli plnou veršovaného textu a choreografie 6 hodin před odjezdem na svou premiérovou štaci
13:00 - vyrážíme do Kiku ve Třemošné pro dokoupení potřebnýh částí kostýmů
13:04 - cestou voláme Peťovi Šuchmanovi... není dostupný
13:17 - pátráme po Peťovi skrz naši Lucku, která o něm nic neví, zato ví, že má zánět jisté partie vylučovací soustavy... prý ale večer bude hrát
13:20 - opouštíme třemošenský Kik a míříme do plzeňského....nepořídili jsme totiž nic, protože to, co jsme zde vždy spolehlivě koupili, nemají!
13:26 - po zjištění, že zraněný Honza vlastně nebude moci řídit auto, s nímž jsme při dopravě na štaci počítali, zasedá krizový štáb
13:31 - voláme Luise, že nebude dělat ani nápovědu, nemáme pro ni totiž místo v autě...leda že by šla pěšky
13:42 - konečně jsme se spojili s Peťou Šuchmanem, který přijal naše absolutně neakceptovatelné podmínky, takže jsme získali potenciální náhradu Honzy
14:17 - ani v plzeňském Kiku jsme neuspěli, zasedá krizový štáb - nemáme do čeho obléci několik herců včetně novopečeného náhradníka....ve stínu všech dalších komplikací se problém odkládá s tím, že se to prostě nějak udělá
14:33 - Alče začíná být blbě...doufáme, že je to jen z jízdy autem
14:34 - uvažujeme, zda pro všechny případy nekontaktujeme naši režisérku, která by nám také mohla pomoci...dále je v záloze už jen pes, kočka a ježek
14:39 - vyzvedáváme Peťu a míříme do Břízy
14:55 - už na parkovišti začíná nevídaný závod - za několik hodin musíme Honzova náhradníka naučit úplně všechno
14:56 - zasedá krizový štáb - hledá místo pro zkoušku - budova školy včetně auly je obsazená Letní ambroziádou
14:59 - zkouška doprovázená pološíleným smíchem zoufalství začíná nakonec na chodbě
15:02 - zasedá krizová štáb - zjišťujeme, že pohybové scény bez hudby jaksi nejdou nazkoušet, Alča zjišťuje že hudbu měla na harddisku, který odešel do věčných lovišť
15:05 - voláme technikovi Jirkovi, zda nám může nějak na dálku hudbu poskytnout...prý nám ji v pohodě nasdílí za minutku přes mobil
15:34 - voláme Jirkovi, proč nám nic neposlal - Jirka sděluje, že mu po našem hovoru přestal skoro fungovat mobil, nikam se nedostane, nic nezapne, může jen přijímat hovory...má ale ale hudbu v notebooku a pokusí se co nejrychleji přijet
15:47 - Peťa lituje, že nás vůbec zná...naučit se za několik hodin divadelní hru prostě nejde
15:59 - voláme Honzovi, ten už je v nemocnici, ale pořád nic neví, čeká
16:18 - zasedá krizová štáb...přichází Hanka a tasí na nás svůj chladně racionální názor, že už víc udělat nestihneme a Peťa se to naučit prostě nestihne...zasedání končí
16:34 - přijíždí Jirka s hudbou a autem
16:41 - nakládáme techniku a rekvizity... Jirka zjišťuje, že zapomněl nosiče na střechu a tak bude v autě ještě méně místa na sezení
17:02 - někteří se modlí, jiní trhají jetel v parku před školou v domnění, že vyškubnutý drn obsahuje čtyřlístek pro štěstí, na scéně se objevuje lahev Fernetu
17:30 - konečně odjíždíme do Radnic
17:35 - po cestě volá Honza, že to stihne, ale nedá pohybové scény
17:36 - na parkovišti u Lidlu ve Třemošné zasedá krizový štáb... jeho část utíká do obchodu a vrhá se především po potravinách s vysokým obsahem cukru a alkoholu
17:39 - docházíme k tomu, že pokud do Radnic vůbec dojedeme, bude Honza jen sedět a nebo se pokoušet stát, některé pohybové scény za něj odbude novopečený dublér-kaskadér Peťa a některé scény, které se nenaučil, prostě upravíme na místě
17:44 - pokračujeme v cestě
18:10 - za Chrástem jsme píchli kolo, prudce zabrzdili a byli nabouráni dalším autem, zděšeni jsme vylezli ven, když nás náhle srazil protijedoucí kamion, kterému selhaly brzdy. Plazili jsme se pro lékárničku a mobil do auta a když už bylo auto na dosah, po potoce, který tekl podél silnice, se přihnala záplavová vlna, z druhé strany se vyvalil dým a láva právě vybuchlé sopky, v tom nám na auto spadl meteorit, rozezněly se sirény varující před prvním náletem právě započaté třetí světové války, začalo být děsné vedro, obloha se rozzářila krvavě rudou barvou a celou Zemi pohltilo právě umírající Slunce ve stádiu rudého obra, které ukončilo svou vesmírnou pouť o několik set milionů let dříve, než se předpokládalo

Věřte, nevěřte, ze všeho, co zde bylo popsáno, je vymyšlen (bohužel) pouze poslední bod. Předchozích 37 bodů ale stačí na to, abychom na tuto zprvu zdánlivě pohodovou letní štaci jen tak nezapomněli a měli se na pozoru při dalším představení, které nás čeká už 26.8. v Jihlavě.
Abychom skončili nějak pozitivně - všechno zlé je k něčemu dobré. Po našich mnoha podobných zkušenostech a poslední právě popsané třešince na dortu jsme snad schopni zvládnout už jakoukoli situaci. Zatím co řešíme jeden problém, už se podvědomě připravujeme na mnoho dalších pravděpodobných, v duchu listujeme seznamem osob, co by nás mohli spasit... vlastně to za ty nervy občas stojí. Zkušenost je to k nezaplacení, kdo dnes umí efektivně pracovat pod tlakem a myslet o 10 kroků dopředu? Kdyby někdo hledal posilu do call centra emergency, dejte vědět, jsme ideální adepti :)

PS: Držte nám palce, ať na poslední sci-fi bod nedojde cestou na naši jihlavskou štaci...a vlastně radši vůbec nikdy... a užívejte zbytek léta.


text: Petr Koza
obrázek převzat z: http://creativelife.cz/kdyz-pracovni-pohovor-narusi-apokalypsa/


Šifra mistra Leonarda po západočesku

přidáno: 12. 8. 2016 14:54, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 12. 8. 2016 14:54 ]

Pravidelné čtenáře jistě ani jedna z následujících zpráv nepřekvapí:

Oblékli jsme ne do netradičních kostýmů a převleků, jeli jsme do kláštera na Monastýrování a závodili jsme jako malé děti.

Neslyšeli jste o Monastýrování? Nevadí, hned vše vysvětlím. „Monastýrování aneb nocí ke hvězdám“ je tradičně pořádaná akce klášterem v Kladrubech a v Plasách, kde máte šanci si ve večerních hodinách projít tamní prostory a vyluštit si tajenku s důležitou zprávou. Indicie jsou schované na různých místech a donutí si vás všimnout takových detailů, jako kolik svícnů je v chórových lavicích, či která freska na chodbě je nejmladší. Prostě musíte přemýšlet o tom co vidíte :)

Letos se nově připojil i klášter premonstrátů v Teplé. To je sice dobrá zpráva pro všechny milovníky kulturních památek, nicméně způsobilo to zmizení druhé poloviny názvu akce – o Teplou se zasadil Dietzenhofer, student (našeho oblíbeného) Santiniho Aichela a tak se z ‚Nocí ke hvězdám Jana Blažeje Santiniho Aichela stalo jen ‚Nocí ke hvězdám‘. Ovšem podívaná na klášter v Teplé rozhodně za těch několik slůvek stojí.

Začínali jsme v Plasích, kde jsme již hodinu před začátkem akce lomcovali klikou a dožadovali se vstupu. Nepomohlo to, ale cítili jsme se lépe. Na celou akci jsme totiž měli přísný časový rozpis, protože jsme se rozhodli provést neproveditelné: sjet a vyluštit všechny tři kláštery za jeden večer. A v maskách, dokonce.

Letos jsme se rozhodli další návštěvníky neděsit loňskými hábity mnichů (navíc v zcela necisterciácké barvě) a tak jste včera mohli potkat vzducholoď, plavce s rukávky, disco-krále 1975, tureckého věštce, spáče v županu, slečnu s medvídkem, zajíce se svetrem se zajícem se svetrem, žížalovou šálu a nebo culíkatou dámu. Pro lepší představu doporučujeme prohlédnout si fotky – ale pozor, jsou jen pro silné nátury ;)

Hvězdy nám letos přály, a v Plasích jsme byli hotovi s tajenkou bleskovou rychlostí. Tedy, jedna skupina tajenku vyluštila, ta druhá popocházela zmateně sem a tam a vůbec se tvářila, jako kdyby v Plasích nikdy nebyla. Ale když se vítězové přestali posmívat, tak jsme spojili síly a dohromady se dostali ke sladkému úspěchu.

Pak následoval rychlý přesun do Teplé. Tam jsme si sundali část masek, neboť na šílenství našeho kalibru tam nejsou zvyklí, alespoň zatím ne. V Teplé se oba nepřátelské rody spojily již od začátku a společně jsme kód rozlouskli.

Nakonec jsme se (sami nevěříce svému štěstí) dostali zavčas do Kladrub, kde následovala tradiční prohlídka konventu před samotným luštěním. Veteráni této akce již společně se slečnou průvodkyní odříkávali sáhodlouhé pasáže informací a dopředu se smáli jednomu ošklivému šlechtici. Nakonec jsme vešli do kostela Nanebevzetí Panny Marie, kde jsme vyluštili i poslední část tajenky a zjistili tak, co se nám to letos vlastně snažili kláštery prozradit.

Chtěli byste vědět jaké tajemství se střeží tak dobře, že bylo rozděleno na tři části a pro vyluštění všech musíte být mazanější než Sherlock Holmes a Hercule Poirot dohromady? Opravdu? Tak šup šup na příští ročník Monastýrování! O akci se včas dozvíte z našeho webu.

text: Luisa Vodicová
foto: Hroznatova akademie

Poprvé u řeky

přidáno: 5. 8. 2016 6:03, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 5. 8. 2016 6:07 ]

Ne, nebojte se, nebyli jsme poprvé v životě u řeky, jen jsme se v červnu úplně prvně zúčastnili divadelní části Festivalu u řeky ve Třemošné. Těšili jsme se na představení pod širým nebem, které má vždy o něco silnější atmosféru, než to vevnitř, ale málem jsme se ho nedočkali. Při příjezdu začala bouřka a hlediště i jeviště se rázem octly pod vrstvou vody. Brzy však vyšlo zpoza mraku opět slunce, které s téměř načasovanou přesností všechno vysušilo a tak jsme se přece jen dočkali. 
Víc už nemá cenu řečnit - nejlépe vše vystihuje fotogalerie. Za fotky děkujeme pořadatelům ze spolku Divadlo JakoHost.


text: Petr Koza
foto: Divadlo JakoHost

Štace pro hospic

přidáno: 5. 8. 2016 3:21, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 5. 8. 2016 6:06 ]


Alespoň jednou ročně máme ve zvyku udělat dobrý skutek a pomoci dobré věci. S radostí jsme tak letos uvítali možnost zahrát benefiční představení pro Hospic sv. Lazara v Plzni. Přijeli jsme s hrami Má J. a R+J a i když jsme se zprvu báli, že budeme bojovat s prostorem, jelikož jsme hráli v nevelké jídelně hospicu, dopadlo vše dobře a diváci představení ocenili. 

Pokud byste se chtěli dozvědět více o Hospicu sv. Lazara v Plzni, navštivte web http://www.hsl.cz/. Naleznete zde i informace potřebné v případě, že byste se také rozhodli Hospicu pomoci.



text: Petr Koza
foto: Hospic sv. Lazara

Vilém se zúčastní události "Vilémova poprava"

přidáno: 23. 4. 2016 5:39, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 23. 4. 2016 7:42 ]

Jak jistě víte, nedávno jsme se pustili do dramatizace Máje. Toto Máchovo lyricko-epické dílo je nám tedy dosti blízké a tak bychom rádi upozornili na zajímavé výročí.

Máj slaví 180 let od svého prvního vydání. Na své náklady ho tehdy, v dubnu roku 1836, nechal vydat sám Mácha. Ač bylo dílo ve své době nepochopeno a dosti kritizováno (v době národního obrození byl Máchovi v jeho textech vyčítán především nedostatek vlastenectví), dnes patří mezi uznávanou klasiku a jedno z mála ryze romantických děl na našem území.

A jak toto výročí připomenout? O Máchovi je známo, že ve své době rád provokoval a byl dosti svérázný. Nabízí se tedy něco v podobném duchu... třeba moderní a humorná úprava samotného Máje!

Sice máme ve zvyku zveřejňovat vlastní příspěvky a články, ale zde musíme udělat výjimku. Nalezli jsme totiž skvělý text (který je kompletně převzatý z FB stránky Hitrádia FM Plus). Až se do něj začtete, jistě pochopíte, že jsme nemohli jinak... tedy v případě, že patříte mezi uživatele Facebooku a aspoň trochu znáte Máj po stránce obsahu a základních souvislostí. 

PS: Převzatý text Máje jsme si dovolili doplnit o příspěvky, které by Vilém pravděpodobně napsal, kdyby býval znal Facebook :)


text: Petr Koza
text moderního Máje: Hitrádio FM Plus
ilustrace: vytvořeny s pomocí Facebooku


Stejně jako Bible, i Máj byl přeložen, aby tomu dnešní generace rozuměla: 

MÁJ 


1.Zpěv 

Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. 

To se líbí uživateli Karel Hynek Mácha. 

Jarmila sedí za růžového večera pod dubem u jezera. 

Jarmila se přidala ke skupině „Nesnáším, když mě svede otec mého přítele a ten ho za to potom zabije.“ 

Vilém se zúčastní události „Vilémova poprava.“ 

Jarmila upravila své Datum utonutí.



2. Zpěv 

Vilém sedí ve vězení, hlavu o ruce opírá, v hloub myšlenek se zabírá. 

Jarmila je v komplikovaném vztahu s Vilém. 

Vilém okomentoval stav „Je to složité s Vilém“ uživatele Jarmila. 

„Že truchlí? – pro mě? Pouhý sen! Ta dávno neví o mně.“ 

Vilém se stal fanouškem Nostalgie – marná touha v zašlý svět. 

Vilém byl označen v albu Činy neslýchané. 

Uživatel Loupežníci okomentoval fotku uživatele Vilém: „Strašný lesů pán!“ 



Vilém přidal něco na zeď uživatele Vilémův otec. 

Čtenář Máje lituje uživatele Vilém. 

Karel Hynek Mácha sdílí „Patetická vata sebelítosti“ skrze Vilém. 

Uživatel Strážný je nyní v Máji, navrhněte přátele uživateli Strážný. 

Strážný a Vilém se stali přáteli. 

Vilém upravil své O mně. 

Strážný jen nepohnutě stojí, po tváři se mu slzy rojí, ve srdci jeho strašný žal. 

Strážný nepublikoval stav uživatele Vilém. 


Intermezzo I

Sbor duchů, Jeden hlas přírody a 18 dalších přátel se zúčastní akce „Vilémova poprava.“ 

Sbor duchů pozval uživatele Vilém do skupiny Smrt - návrat do země. 


3. Zpěv 

Karel Hynek Mácha okomentoval album Krajina. 

Události: Vilémova poprava – Dnes v 10:00 

Vojenský pluk vede uživatele Vilém. 

Přátelé, kteří jsou online: 257 

Vilém klopí zrak, slza slzu stíhá. 

Dav lidí importoval poznámku „Modlitba“ z externího zdroje Bible. 

Vilém poslal zprávu „Obžaloba společnosti“ uživateli Bílé obláčky. 

Bůh zablokoval účet uživatele Vilém. 

Uživateli Učitel češtiny se líbí Oxymoron. 

Karel Hynek Mácha toto okomentoval: 

„Vyhaslé světlo s ní, zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk, umřelé hvězdy svit, mrtvé milenky cit..“ 

Hrdlička byl označen v albu „Pozdní večer – druhý máj“ .
Intermezzo II 

Lesy dálné se přidal do skupiny Přírodní téma. 

Loupežníci: Je nám líto, že vůdce zhynul! – vůdce zhynul!! – pán náš zhynul!!! 


4. Zpěv 

Vítejte v Máji, máte 3658 nových upozornění. 

Žádost o zařazení mezi přátele Karel Hynek Mácha, 10 501 196 společných přátel. 

Hospodský publikoval odkaz na zeď uživatele Máj. 

Karel Hynek Mácha se stal fanouškem Vilém. 

Učitel češtiny toto okomentoval: „Subjektivizace epiky“ 

Karel Hynek Mácha sdílel svůj stav skrze Vilém: „Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.“ 

Hrdlička -> Karel Hynek Mácha: Hynku! 

Hrdlička -> Vilém: Viléme!! 

Hrdlička -> Jarmila: Jarmilo!!! 

Dobová kritika označil uživatele Karel Hynek Mácha na fotce Nihilista a epigon Byronův. 

Jan Neruda, Karolína Světlá a Jakub Arbes se přidali do skupiny Májovci. 

Toto se Vám líbí.
































R+J na motivy Mrazíka

přidáno: 22. 4. 2016 16:00, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 23. 4. 2016 2:00 ]

Uplynulou středu 20. dubna jsme se octli se svou hrou R+J v Křižíkových sadech na prknech neprknech co znamenají neznamenají svět...tedy pokud neznamenají svět, tak určitě znamenají aspoň Plzeň. Vše se seběhlo tak rychle, že jsme se ani nenadáli a už jsme stáli na počátku chladné noci v Proluce před diváky zabalenými v bundách, dekách a všem dalším, co mohlo potenciálně poskytnout nějaké zahřátí.
Jak to ale začalo? Po posledním představení v plzeňském Divadle Dialog se na nás obrátila pořadatelka studentského multižánrového festivalu Prkna Neprkna. Právě dokončovala program a scházelo ji poslední vystoupení. A díky doporučení moderátorky akce Elišky Dostálové, která naše představení viděla v Divadle Dialog, jsme se octli v hledáčku. 

Proletělo pár zpráv, proběhlo pár hovorů a my s radostí potvrdili, že jsme schopní zahrát R+J v kompletní sestavě. Nezbývalo tak už nic jiného, než se těšit na novou zkušenost spojenou s nemalou výzvou. Sice jsme si již několikrát vyzkoušeli, že jsme schopni hrát téměř v jakémkoli prostoru a za téměř jakýchkoli podmínek, ale také máme své limity... které jsme dosud neodhalili. S blížícím se dnem D proto rostla pravděpodobnost, že se se svými limity setkáme tváří v tvář. Považte sami - předcházející vystoupení mělo končit ve 21:30, my měli začínat ve 21:40. A 10 minut na přípravu světel, zvuku a scény není nic moc... obzvláště, když uvážíme, že si obvykle necháváme na přípravu raději 2 hodiny a doposud byl náš minimální čas přípravy 1 hodina. Úsměv na rtech nám tuhl i s každou aktualizací předpovědi počasí... teplota ani ne 8 °C při vidině 45 minut strávených v tričku na jevišti pod širým nebem moc radosti nepřidá. Obavu jsme měli navíc i z ozvučení - zda budeme vůbec slyšet, když bude naproti pódiu probíhat tančírna, se kterou se neodmyslitelně pojí hlasitá hudba.

Když jsme přijeli na místo, naštěstí jsme zjistili, že až taková tragédie to zas nebude (pokud necháme stranou žánru hry:)). Na přípravu jsme dostali celou půlhodinu, na jevišti se nám spolu s techniky podařilo zprovoznit alespoň jeden směrový mikrofon a tančírna měla končit spolu se začátkem představení. Jedinou komplikací, díky níž nám téměř doslova tuhla krev v žilách, byla teplota. I přes mnohé výlevy krativity a všemožné nápady se nám nepodařilo pod legíny a tričko nasoukat zimní kombinézu a tak jsme se vsugerovanou představou rozpálené pouště se zaťatými zuby vystoupili před reflektory. 
Soudě dle reakcí diváctva dopadla hra docela dobře. Obzvláště jsme si pak cenili postřehů, že jsme se začali viditelně klepat zimou až na samotném závěru, na což jsme byli a stále jsme patřičně hrdí.

I přes následné kašlíčky a rýmičky některých členů souboru nezbývá než poděkovat divákům, že neodešli a vydrželi s námi sdílet mrazivé Křižíkovy sady až do konce, a organizátorům za skvělou příležitost, kdy jsme si vyzkoušeli, co všechno vydržíme a čeho jsme schopni. 
Původně jsem chtěl článek zakončit hláškou, že když to takhle půjde dál, možná příště uvidíme na pódiu v rámci programu vánočních trhů na Náměstí Republiky... ale počasí si dělá co chce a tak by se klidně mohlo stát, že bychom se ohřáli více než v dubnu... obzvláště při pohledu na teplotní statistiku posledních několika Vánoc, kdy se občas teploty blížily i dvacítce.

PS: Před fotkami ze samotné hry, které by Vám mohly evokovat vlahý letní večer, Vám doporučujeme prohlédnou si napřed fotografii moderátorů zabalených v bundách (k nalezení v textu výše i ve fotoalbu) :)



text: jeden z mála nesmrkajících a nekašlajících herců Petr Koza
foto: festival Prkna Neprkna a Michal Nágr





Nadšeni z Horažďovic

přidáno: 27. 3. 2016 8:32, autor: Divadlo Osaďáček

V pátek 11.3. jsme se se svou inscenací R+J poprvé zúčastnili soutěžní přehlídky v Horažďovicích. Po odehrání představení proto následovalo hodnocení odborné poroty. Čekali jsme ledasco, ale v uznání, které se nám dostalo, jsme ani nedoufali. Debata s porotou byla velmi příjemná, kritika přínosná a pozitivní. Můžu říci, že takové hodnocení jsme ještě nikdy nezažili a jsme rádi, že jsme se ho dočkali.
Na soutěžní štaci s námi byla jako opora naše divadelní paní ředitelka Renáta Michálková, jejíž slova bychom zde nyní rádi uvedli:

Začnu od začátku. Viděla jsem asi dvě třetiny všech představení R+J a tak jsem nemohla chybět na tom zatím posledním.
Jak jsme se dostali do Horažďovic?

Herci si řekli, že zkusí jet na hodnotící přehlídku, loni se do Žlutic nějak nedomluvili a letos nemohli kvůli jednomu herci. V termínu konání přehlídky již měl nějakou akci. Tak jsme si dovolili poslat přihlášku do Horažďovic. K naší radosti nám bylo oznámeno, že jsme byli vybráni, zaslechli jsme, že se vždy hlásí větší počet souborů.

Nadešel den D. Vzala jsem si hoďku náhradního volna a jela z práce MHD na autobusové nádraží, kde se po chvilce sešli všichni „účastníci zájezdu“. Pět herců, jeden technik a já, Pája a „velká“ Eva jako psychická podpora. Šestý herec Evčka přijela sama z Přeštic, kde pracuje a naštěstí dorazila včas a v pořádku. Naložili jsme se do aut a vyrazili. Jelikož jsme jeli do místa, kde se přehlídka konala již po 33, tak jsme s sebou vezli jen štafle a bednu s oblečením. Cesta uběhla rychle. Zakroužili jsme před kulturákem, zaparkovali a dostalo se nám milého a vřelého uvítání.
Na mojí otázku na pána, že je tak milý a příjemný, sdělil s úsměvem, že je tam od toho a na otázku jak dlouho tohle dělá řekl, že zatím jen 25 let. Při našem „zabydlování“ jsme si všimli, že se tam pohybuje víc lidiček, také s úsměvem a ochotou kdykoli odpovědět a pomoci. Lidi na svém místě. Proto asi přehlídka tak klape a je vyhlášená. Proběhla příprava na představení a potřebné prostorové a hlasové zkoušky a mohlo se začít. V pátek v 17h byl sál z větší půlky plný. Seděla jsem v šesté řadě a po chvilce jsem zjistila, že za porotou :-) . V ruce jsem třímala fotoaparát, který při každém stisku spouště udělal zvuk a ten rušil to ticho, které bylo celou hru. Diváci ani nedutali, aby jim nic neuniklo. Využila jsem kousky s hudbou, kdy jsem mohla udělat fotografický záznam. Po očku jsem sledovala porotu, která si stále něco psala a při hodnocení mě vše došlo. Vlastně jsem poprvé měla možnost vidět porotu při práci.

Po skončení představení byli herci odměněni potleskem a několikerou děkovačkou. Po úklidu scény a nezbytném občerstvení v místním baru-bufetu jsme se setkávali s úsměvy a větami, že se divákům představení moc líbilo. A blížil se čas Č, kdy měl začít hodnotící seminář. Sešli jsme se v jedné místnosti, herci, porota, diváci a lidičky, které zajímalo hodnocení poroty a celý rozborový seminář. Hanka Šiková, organizátorka přehlídky představila
porotu ve složení: Martin Vokoun, Kristýna Čepková a František Zborník. Členy poroty jsem neznala a po návratu domů jsem se díky internetu dozvěděla vše. Martin Vokoun, divadelní režisér, Plzeň, Praha, Mladá Boleslav. Kristýna Čepková, dramaturgyně divadla v Kladně a další divadelní aktivity. František Zborník, autor, režisér a herec mj. oceněný loni v srpnu na Hronově - Cena Ministerstva kultury za neprofesionální divadelní a slovesné obory byla udělena PaedDr. Františku Zborníkovi za celoživotní přínos amatérskému divadlu. 

Vrátím se k porotě, kterou jsem na hodnocení neznala. Výkop provedla Kristýna Čepková. V té chvíli jsem pochopila zápisky při představení. Porota musí stačit vše. Nebudu dopodrobna popisovat celé hodnocení, ale celá porota nás velmi překvapila. Svým přístupem. Velmi pozitivní kritikou, názory, pochopením celé hry. Scénou, dramaturgiií, prostě vším. Položila pár otázek hercům na dokreslení svého hodnocení. Chválila přístup mladých herců, náboj v nich. Pak se role obrátila a my poděkovali za hodnocení.
Za sebe musím sdělit, že silný náboj byl v celé místnosti, tak dobrý pocit za ohodnocení práce amatérského herce a povzbuzení k další práci jsem snad nikdy nepocítila. Všichni jsme byli moc rádi, že jsme se mohli zúčastnit a prožít chvíle, které se nezapomínají a které v nás jistě zůstanou napořád. Slovo má velkou sílu. Dokáže i ublížit. V našem případě v pátek v Horažďovicích nám dodalo velkou sílu do další práce.


Renáta Michálková, šéfka Osady

V Horažďovicích jsme nakonec získali i ocenění a ceny, o  které se zde s Vámi rádi podělíme:




1-10 of 10