Stalo se‎ > ‎Stalo se v roce 2016‎ > ‎

R+J na motivy Mrazíka

přidáno: 22. 4. 2016 16:00, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 23. 4. 2016 2:00 ]
Uplynulou středu 20. dubna jsme se octli se svou hrou R+J v Křižíkových sadech na prknech neprknech co znamenají neznamenají svět...tedy pokud neznamenají svět, tak určitě znamenají aspoň Plzeň. Vše se seběhlo tak rychle, že jsme se ani nenadáli a už jsme stáli na počátku chladné noci v Proluce před diváky zabalenými v bundách, dekách a všem dalším, co mohlo potenciálně poskytnout nějaké zahřátí.
Jak to ale začalo? Po posledním představení v plzeňském Divadle Dialog se na nás obrátila pořadatelka studentského multižánrového festivalu Prkna Neprkna. Právě dokončovala program a scházelo ji poslední vystoupení. A díky doporučení moderátorky akce Elišky Dostálové, která naše představení viděla v Divadle Dialog, jsme se octli v hledáčku. 

Proletělo pár zpráv, proběhlo pár hovorů a my s radostí potvrdili, že jsme schopní zahrát R+J v kompletní sestavě. Nezbývalo tak už nic jiného, než se těšit na novou zkušenost spojenou s nemalou výzvou. Sice jsme si již několikrát vyzkoušeli, že jsme schopni hrát téměř v jakémkoli prostoru a za téměř jakýchkoli podmínek, ale také máme své limity... které jsme dosud neodhalili. S blížícím se dnem D proto rostla pravděpodobnost, že se se svými limity setkáme tváří v tvář. Považte sami - předcházející vystoupení mělo končit ve 21:30, my měli začínat ve 21:40. A 10 minut na přípravu světel, zvuku a scény není nic moc... obzvláště, když uvážíme, že si obvykle necháváme na přípravu raději 2 hodiny a doposud byl náš minimální čas přípravy 1 hodina. Úsměv na rtech nám tuhl i s každou aktualizací předpovědi počasí... teplota ani ne 8 °C při vidině 45 minut strávených v tričku na jevišti pod širým nebem moc radosti nepřidá. Obavu jsme měli navíc i z ozvučení - zda budeme vůbec slyšet, když bude naproti pódiu probíhat tančírna, se kterou se neodmyslitelně pojí hlasitá hudba.

Když jsme přijeli na místo, naštěstí jsme zjistili, že až taková tragédie to zas nebude (pokud necháme stranou žánru hry:)). Na přípravu jsme dostali celou půlhodinu, na jevišti se nám spolu s techniky podařilo zprovoznit alespoň jeden směrový mikrofon a tančírna měla končit spolu se začátkem představení. Jedinou komplikací, díky níž nám téměř doslova tuhla krev v žilách, byla teplota. I přes mnohé výlevy krativity a všemožné nápady se nám nepodařilo pod legíny a tričko nasoukat zimní kombinézu a tak jsme se vsugerovanou představou rozpálené pouště se zaťatými zuby vystoupili před reflektory. 
Soudě dle reakcí diváctva dopadla hra docela dobře. Obzvláště jsme si pak cenili postřehů, že jsme se začali viditelně klepat zimou až na samotném závěru, na což jsme byli a stále jsme patřičně hrdí.

I přes následné kašlíčky a rýmičky některých členů souboru nezbývá než poděkovat divákům, že neodešli a vydrželi s námi sdílet mrazivé Křižíkovy sady až do konce, a organizátorům za skvělou příležitost, kdy jsme si vyzkoušeli, co všechno vydržíme a čeho jsme schopni. 
Původně jsem chtěl článek zakončit hláškou, že když to takhle půjde dál, možná příště uvidíme na pódiu v rámci programu vánočních trhů na Náměstí Republiky... ale počasí si dělá co chce a tak by se klidně mohlo stát, že bychom se ohřáli více než v dubnu... obzvláště při pohledu na teplotní statistiku posledních několika Vánoc, kdy se občas teploty blížily i dvacítce.

PS: Před fotkami ze samotné hry, které by Vám mohly evokovat vlahý letní večer, Vám doporučujeme prohlédnou si napřed fotografii moderátorů zabalených v bundách (k nalezení v textu výše i ve fotoalbu) :)



text: jeden z mála nesmrkajících a nekašlajících herců Petr Koza
foto: festival Prkna Neprkna a Michal Nágr