Stalo se‎ > ‎Stalo se v roce 2016‎ > ‎

Už nikdy nebudeme hrát...

přidáno: 17. 8. 2016 14:43, autor: Divadlo Osaďáček   [ aktualizováno 18. 8. 2016 6:40 ]


Pokud Vás nadpis rozesmutněl, máme pro Vás dobrou zprávu, pokud Vás potěšil, přinášíme novinu špatnou - už nikdy nebudeme hrát v sobotu třináctého! Na ostatní dny se toto absolutní stanovisko (zatím) nevztahuje.
Možná víte, že Osada má svůj šťastný den - pátek třináctého - který vyhledává pro své důležité akce jakými jsou například oslavy narozenin nebo premiéry. Dlouho jsme ale uvažovali nad tím, jaký den je smolný...a bohužel jsme na to minulý víkend přišli. Na tento den jsme si totiž naplánovali štaci v Radnicích, která se zprvu zdála býti pohodovou letní oddechovkou, ale změnila se v učiněný horor...tedy alespoň na naše poměry.



Detailní popis katastrofy:

pátek 12.8.
17:02 - volá Hanka a oznamuje, že se znenadání začala potýkat se zdravotními potížemi pramenícími (doslova) z trávicího ústrojí
17:04 - mobilizujeme Luisu, která bez okolků nabízí pomoc a smiřuje se s tím, že během 24 hodin bude muset nastudovat roli Hanky
17:50 - informace o nenadálé změně se dostává mezi členy souboru

sobota 13.8.
11:15 - Hanka volá že (snad) hrát večer zvládne
11:20 - odvoláváme Luisu z role Hanky a žádáme ji, aby nám dělala nápovědu
12:11 - zjišťujeme, že některé kostýmy jsou ze záhadných důvodů v nepoužitelném stavu a rozhodujeme se vyjet koupit náhradní
12:45 - volá Honza - na závodu v Krušných horách si udělal něco s kotníkem, míří do nemocnice a neví, jestli bude moct hrát a pokud ano, jestli se stihne včas dostavit
12:55 - zasedá krizový štáb a následně se rozhoduje kontaktovat jako pojistku pro případ, že to Honza nedá, kamaráda Peťu Šuchmana, na kterého si se souborem už dlouho brousíme zuby stejně jako on na nás...má to ovšem háček. I když jsme téměř všechno schopni, moc nevěříme, že vezme svou první roli plnou veršovaného textu a choreografie 6 hodin před odjezdem na svou premiérovou štaci
13:00 - vyrážíme do Kiku ve Třemošné pro dokoupení potřebnýh částí kostýmů
13:04 - cestou voláme Peťovi Šuchmanovi... není dostupný
13:17 - pátráme po Peťovi skrz naši Lucku, která o něm nic neví, zato ví, že má zánět jisté partie vylučovací soustavy... prý ale večer bude hrát
13:20 - opouštíme třemošenský Kik a míříme do plzeňského....nepořídili jsme totiž nic, protože to, co jsme zde vždy spolehlivě koupili, nemají!
13:26 - po zjištění, že zraněný Honza vlastně nebude moci řídit auto, s nímž jsme při dopravě na štaci počítali, zasedá krizový štáb
13:31 - voláme Luise, že nebude dělat ani nápovědu, nemáme pro ni totiž místo v autě...leda že by šla pěšky
13:42 - konečně jsme se spojili s Peťou Šuchmanem, který přijal naše absolutně neakceptovatelné podmínky, takže jsme získali potenciální náhradu Honzy
14:17 - ani v plzeňském Kiku jsme neuspěli, zasedá krizový štáb - nemáme do čeho obléci několik herců včetně novopečeného náhradníka....ve stínu všech dalších komplikací se problém odkládá s tím, že se to prostě nějak udělá
14:33 - Alče začíná být blbě...doufáme, že je to jen z jízdy autem
14:34 - uvažujeme, zda pro všechny případy nekontaktujeme naši režisérku, která by nám také mohla pomoci...dále je v záloze už jen pes, kočka a ježek
14:39 - vyzvedáváme Peťu a míříme do Břízy
14:55 - už na parkovišti začíná nevídaný závod - za několik hodin musíme Honzova náhradníka naučit úplně všechno
14:56 - zasedá krizový štáb - hledá místo pro zkoušku - budova školy včetně auly je obsazená Letní ambroziádou
14:59 - zkouška doprovázená pološíleným smíchem zoufalství začíná nakonec na chodbě
15:02 - zasedá krizová štáb - zjišťujeme, že pohybové scény bez hudby jaksi nejdou nazkoušet, Alča zjišťuje že hudbu měla na harddisku, který odešel do věčných lovišť
15:05 - voláme technikovi Jirkovi, zda nám může nějak na dálku hudbu poskytnout...prý nám ji v pohodě nasdílí za minutku přes mobil
15:34 - voláme Jirkovi, proč nám nic neposlal - Jirka sděluje, že mu po našem hovoru přestal skoro fungovat mobil, nikam se nedostane, nic nezapne, může jen přijímat hovory...má ale ale hudbu v notebooku a pokusí se co nejrychleji přijet
15:47 - Peťa lituje, že nás vůbec zná...naučit se za několik hodin divadelní hru prostě nejde
15:59 - voláme Honzovi, ten už je v nemocnici, ale pořád nic neví, čeká
16:18 - zasedá krizová štáb...přichází Hanka a tasí na nás svůj chladně racionální názor, že už víc udělat nestihneme a Peťa se to naučit prostě nestihne...zasedání končí
16:34 - přijíždí Jirka s hudbou a autem
16:41 - nakládáme techniku a rekvizity... Jirka zjišťuje, že zapomněl nosiče na střechu a tak bude v autě ještě méně místa na sezení
17:02 - někteří se modlí, jiní trhají jetel v parku před školou v domnění, že vyškubnutý drn obsahuje čtyřlístek pro štěstí, na scéně se objevuje lahev Fernetu
17:30 - konečně odjíždíme do Radnic
17:35 - po cestě volá Honza, že to stihne, ale nedá pohybové scény
17:36 - na parkovišti u Lidlu ve Třemošné zasedá krizový štáb... jeho část utíká do obchodu a vrhá se především po potravinách s vysokým obsahem cukru a alkoholu
17:39 - docházíme k tomu, že pokud do Radnic vůbec dojedeme, bude Honza jen sedět a nebo se pokoušet stát, některé pohybové scény za něj odbude novopečený dublér-kaskadér Peťa a některé scény, které se nenaučil, prostě upravíme na místě
17:44 - pokračujeme v cestě
18:10 - za Chrástem jsme píchli kolo, prudce zabrzdili a byli nabouráni dalším autem, zděšeni jsme vylezli ven, když nás náhle srazil protijedoucí kamion, kterému selhaly brzdy. Plazili jsme se pro lékárničku a mobil do auta a když už bylo auto na dosah, po potoce, který tekl podél silnice, se přihnala záplavová vlna, z druhé strany se vyvalil dým a láva právě vybuchlé sopky, v tom nám na auto spadl meteorit, rozezněly se sirény varující před prvním náletem právě započaté třetí světové války, začalo být děsné vedro, obloha se rozzářila krvavě rudou barvou a celou Zemi pohltilo právě umírající Slunce ve stádiu rudého obra, které ukončilo svou vesmírnou pouť o několik set milionů let dříve, než se předpokládalo

Věřte, nevěřte, ze všeho, co zde bylo popsáno, je vymyšlen (bohužel) pouze poslední bod. Předchozích 37 bodů ale stačí na to, abychom na tuto zprvu zdánlivě pohodovou letní štaci jen tak nezapomněli a měli se na pozoru při dalším představení, které nás čeká už 26.8. v Jihlavě.
Abychom skončili nějak pozitivně - všechno zlé je k něčemu dobré. Po našich mnoha podobných zkušenostech a poslední právě popsané třešince na dortu jsme snad schopni zvládnout už jakoukoli situaci. Zatím co řešíme jeden problém, už se podvědomě připravujeme na mnoho dalších pravděpodobných, v duchu listujeme seznamem osob, co by nás mohli spasit... vlastně to za ty nervy občas stojí. Zkušenost je to k nezaplacení, kdo dnes umí efektivně pracovat pod tlakem a myslet o 10 kroků dopředu? Kdyby někdo hledal posilu do call centra emergency, dejte vědět, jsme ideální adepti :)

PS: Držte nám palce, ať na poslední sci-fi bod nedojde cestou na naši jihlavskou štaci...a vlastně radši vůbec nikdy... a užívejte zbytek léta.


text: Petr Koza
obrázek převzat z: http://creativelife.cz/kdyz-pracovni-pohovor-narusi-apokalypsa/